Zamilovanost z druhé strany

Každý z nás se jistě už někdy zamiloval.Ať už šťastně či nešťastně definovala bych to jako něco: ,,hrozně krásného." Tohle je výstižné.Proč je to krásný každý víme.Ale proč je to hrozné?Schválně co byste řekli vy?No jistě nic, protože ten váš objekt je prostě dokonalej.Ale co my?Chováme se jako blbci.Snažíme se toho druhého co nejvíce zaujmout a to i za cenu že bysme se měli trošku přetvařovat.Ha, že by už lezla ta špína zamilovanosti na povrch?Podívejme se na to dál.Často máte pocit že jste jako sopka před výbuchem a místo lávy z Vás poteče štěstí.Gratuluji tak v tom pěkně lítáte.Dál bych tak chtěla upozornit na výčitky, které následně máte když si řikáte chovám se jako puberťák.Ať je vám pět nebo už jste v důchodu je to pořád stejné.Tato vlastnost je přišitá puberťákům ale ve skrytu duše víme že tímto syndromem můžeme onemocnět v každém věku.A tak nezbývá mi nic jiného než popřát všem těmhle bláznům stímhle syndromem aby už spadli zpátky do reality a byli sami sebou.Jo, jo já vim taky se těšim až si zpátky stoupnu na pevninu a přestanu se vznášet někde z hlavou v oblacích.Pak zase budu čumět jako bagr na tvrdou hlínu ale to už je docela jiná kapitola...