Vězení...

Obklopen čtyřmi holými stěnami...
Spoluvězni se věřit nedá...
Každý je zde na svém písečku...
Budoucnost, ta je bledá...
Většina lidí, po odchodu odsud...
Vrací se brzy zpět...
Protože nedokáží se s životem smířit...
Všechno se změnilo, za těch pár let...
Nedokáží se zařadit do společnosti...
Někteří teda ano...
Většina však opět spadne...
Do těch již vyjetých kolejí...
Dostat se do vězení poprvé není tak těžké...
Ale jakmile se zde jednou ocitnete...
Podruhé už je to daleko, daleko snadnější...
I nevinní někdy trpí...kvůli minulosti...

--------------------------------------------------------

Vždyť jsou to pořád lidé...
Stejně jako my...
Neměli bychom na ně nahlížet přes prsty...
ANO, někteří z nich sice spáchali závažné trestné činy...
Ale až si svůj trest odpykají...
Měli bychom jim pomoci navrátit se do společnosti...
Protože někteří se o to převelice snaží...
Avšak ne vždy je možné udržet se nad vodou...
Když o vás druzí říkají: "Hele to je von!"...
Ukazují si na vás...
Je velice těžké postavit se na vlastní nohy...
Když vám druzí hází klacky pod nohy...
Když vám nenaslouchají...
Vyhýbají se vám...

Ja se pak nedivím, že mnoho zločinců, kteří by se třeba v hloubi duše chtěli napravit, se nenapraví. Copak to jde, v takovéhle společnosti? Chtělo by to, abychom se zamysleli sami nad sebou...

Měla jsem o vězení mylnou představu...
Jsem ráda, že jsem tam byla, i přesto, že mé dojmy jsou teď tak trochu pomíchané...:-)