Když oxidace může změnit pohled na svět

Na to, že mi chemie moc nejde, a ve své podstatě ji i nenávidím - ty záhadné chemické reakce co vytváří oheň, jeho zlatavou záři, malé jiskřičky a teplo kolem jsou úžasné.
V učebnici je ta atmosféra co se vytváří v podobě svíček a uklidňující praskání charakterizováno suchými větami o tom, že je to jen pouho pouhá oxidace.
Jen to hřejivé teplo a nicotný klid v duši.
V dnešní době lidé berou tolik věcí jako samozřejmost, že je ani nenapdane přemýšlet nad jejich výjmečností.
To, že mohou chodit, vidět a dýchat berou jako něco, co každý dostane, třeba jako dárkový poukaz k nákupu nad 1000,-. A to, že někdo utratí jen 999 korun je jako jen málo viditelná fackovitá fraška života.

Tak to jsme my. Ti nadinteligentní tovorové, co se jim říká latinskými slovy homo sapiens sapiens.
Ti sobci, pitomci a povýšenci. Ta úžasná rasa, co vynalezla topinkovače a televizi.
Až sem to někteří dospěli. Na vrchol bezohlednosti vůči jiným, bez ohledu na ně.. protože se v nich podepsal zvířecí vzorec: Hlavní je, kdy žiju já.
Ať budeme homo sapiens sapiens, nebo snad i v dohlené době homo elektronicus doblbicus, nikdy si nezačneme opravdu života a jeho "dárkových poukazů" vážit.
Ačkoliv budeme denodenně nakupovat nad 1000 korun, nikdy nedoceníme všechny ty bonusy co nám k nim život dává.
Všechno budeme přecházet, jako samozřejmou věc.. protože život je přece samozřejmý - asi tak jako že tráva je pořád zelená.