Ledová královna

„Jsi ledová královna!“
... napsal a já zjistila, proč mám věčně studené ruce. Né, tím to samozřejmě není, ale co když opravdu jsem „ledová královna“ ? . . Která miluje zimu a jejíž srdce není na správném místě a je z kamene, protože jak jinak by vše vyznělo zrovna v její neprospěch, jak jinak by ubližovala, aniž by si to uvědomovala, jak jinak by bylo vše jak je ...

Jdu do svého království, temného ale přesto pokrytého bělostným sněhem. Jdu tam, kam ani cesta ve sněhu nevede. Jdu stále rovně dál, mezi stromy, na místo, kam jen těžko někdo zavítá. Stále jdu ...

Ležím na zemi v závěji. Padá na mě krásný, bělostný sníh, ledový jak mé srdce, studený jak můj pohled – přímo mrazící na duši. Ležím, dívám se vzhůru do nebe a vnímám padající sníh, jež se dotýká mých úst, mých očí, mé mysli a nakonec celého mého ducha a těla. Slyším, jak padá a dopadá na mě, na můj obličej a až bolestně studí stejně jako já ...