Mládí a stáří

Kdysi jsem kreslila obrázek, na kterém seděla stará babička a na klíně měla malé děvčátko. Dívám se na něj a přemýšlím...Když vyhlédnu z okna, vidím to opět - dědeček jde se svým vnukem právě na procházku. Vidím mládí a stáří, jak si tak lehce vykračují ruku v ruce. Najednou si vybavím citát: "Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní lepší svět odchází." Napsal ho Karel Čapek a není pochyb o tom, že to byl velmi moudrý člověk.

Jací jsou dnešní mladí? Často slyšíme o tom, že právě na nich leží naše budoucnost. Jsou rozhodně vidět i slyšet, mají své názory, za kterými si stojí. Je to špatně? Neřekla bych. Často slyším již svoje vrstevníky nadávat na mladší - jsou prý drzejší, mluví sprostě, čím dál více a dříve zkaženější. Když mi ale toto jednou říkala moje sestra - o šest let starší než já - zarazila se a začala přemýšlet, jestli je tomu opravdu tak. Nebo se jí to jen zdá? Možná, že když jste mladší, nepřipadá vám tak divné křičet třeba přes celý autobus, prostě si to nejspíš neuvědomujete. Teprve když řekne například učitelka ve škole, že se chováte špatně, dojde vám, že na tom něco bude. Mladí lidé jsou aktivní, rádi žijou a baví se. Nebo by alespoň měli. Bohužel je i druhá strana mince - ti, kteří si opravdu myslí, že jim patří svět a dovolují si i na starší. Také mladí lidé, kteří už velmi brzy ztrácí smysl života a hledají ho ve smrti nebo v drogách. Co jim pomůže dostat se zpět? Možná pomocná ruka staršího.

Stejná učitelka, která nás kárala kdysi za křik v autobuse, nám jednou vyprávěla o svých pocitech, které v tomto dopravním prostředku zažívá. Říkala, že nemá ráda, když lidé jenom tupě sedí a koukají do okýnka. Že jí připadají jako "oblbnutí". A dodávala, že vždy, když v tom autubusu má v ruce deštník, má nutkání jím někoho před sebou ťuknout do hlavy. Jenom tak, aby věděla, co se stane. Vždy mi připadá hrozně legrační představa, že by to vážně udělala. Vím ale, že to nikdy neudělá. Proč? Už je starší. To nutkání v ní vzbuzuje dítě, které v ní vždy bylo a bude, ale také má své zásady a zábrany. O starých se hlavně říká, že mají o mnoho více zkušeností. Nepochybně tomu tak je. Ale jsou proto také moudřejší? Tak si vemte například mého bratra - také je již starší, ale že by se tak choval? Někdy mi připadá jako čtyřleté "děcko". Ale kvůli tomu ho mám také tak ráda. Člověk, ať už je jakkoliv starý, by nikdy neměl zapomínat na to, že byl také dítětem nebo se choval jako dospívající "puberťák".

Staří kritizují mladé, mladí zase staré. A asi tomu tak navždy zůstane. Každý má přeci něco, ať už je to třeba jen pocit, že s ním odchází nebo přichází lepší svět. Já spíš hodnotím lidi podle toho, co mají uvnitř, než jak jsou staří. A jsem ráda, že to máme v rodině. Co si asi myslí moje babička, když vidí mě - s obarvenou hlavou a s piercingem v obočí? Jestli něco špatného, nedává to na sobě znát. A za to si jí cením ještě více. Ví, že svět jde kupředu a mladí s ním.

Tak to je konec, svůj dětský výtvor vracím do desek. Je to celkem hezký obrázek, ale teď mám lepší věci na práci, než okukovat ho tady. Jdu navštívit svoji babičku.