Srdce

Otevřená zlomeni srdečního svalu. Proč je to srdce tak důležité, když se láme víc než nohy a ruce. Láme se a není sádry, které by ho zahojila. Není metoda, jak jej znova probudit. Jenom čas dokáže smést špínu a pofoukat srdce. Jen vánek ho dokáže osušit od slz, které stále padají. Od slz, které solí tvoji duši. Mysl, duše, mozek a tělo. Ví někdo co se tady dělo? Vždyť oči tvoje vidí. Obraz lásky, co zůstane v slunečním svitu nebo upadne do mlhy další noci. Svíčka dohořívá a všechny stíny jsou stejné. Vše končí teď tak, jak nikdo nečekal. Přesto jsem tě hledal a stále doufal. Náhle dopadne blesk z čistého nebe a cítím, jak se vše změní. V noci usnout, ráno vstát. Otevřít se a v dešti stát. A pak jít opět spát.