život je dlouhý dost, když víš jak jej prožít

Život je dlouhý dost, když víš jak jej prožít………….

Ve velkém městě.Městě s mnoha obchody, parkovišti, parky, bary, kavárnami a hotely. V domě o mnoha patrech bydlel muž. Ten muž byl velice mocný a bohatý.Měl dobrou práci, peníze , majetek, velké auto, krásnou ženu a malou dceru. Tohle byl jeho žebříček hodnot. Vždy se chlubil, že má všechno.Říkal „Mám krásný byt. Podívejte se jak je velký a co všechno v něm mám. Mám televizi, stereo, koženou pohovku, mám velkou vanu a ten nejlepší výhled na město. Podívejte se na mé krásné a drahé auto. Taky mám krásnou ženu. To koukáte co já všechno mám.“
Měl také pořád moc práce, ale za ni měl moc a moc peněz. Pořád chtěl víc a tak jen pořád pracoval. Nevšiml si, že jeho dcera vyrostla a vdala se a měla malého kloučka. I ten muž stárnul pomalu přestával na práci stačit, až na ni nestačil úplně. Byl starý, slabý a nemocný. Ležel v posteli a přišel k němu ten malý hošíček.Podíval se na něho a zeptal se „Kdo jsi?“
V tom si ten muž uvědomil jakou chybu udělal. Vlastní vnuk ho nezná. Najednou mu přišlo zbytečné mít všechen ten majetek a peníze. Už mu nepřišlo tak důležité mít to krásné drahé auto a výhled na město. Vždyť ty peníze které vydělal někdo utratí. Všechny peníze zmizí a co tu po něm zůstane? Nic! Nezůstane po něm nikomu ani vzpomínka a nikdo nebude vědět, že tenhle muž vůbec žil. Už si nemyslel, že má všechno. Měl sice peníze, měl majetek ale neměl jednu tak obyčejnou věc. Neměl čas aby to všechno co promarnil, mohl napravit.

Každý z nás má občas pocit, že nemá čas. Ale co je to vlastně čas? Měří se na hodiny, minuty, sekundy ale také na chvíle a okamžiky. Co je pro nás důležité?
Tak třeba hodina. Hodina někdy krátká třeba když jsme venku s přáteli a jindy nekonečně dlouhá jako třeba při jízdě vlakem. Co všechno můžeme stihnout za hodinu? Můžeme nakoupit, umýt auto,vyžehlit koš prádla, uklidit byt, naučit se něco nového, něco zapomenout,napsat dopis a nebo si dát dobrou večeři s rodinou, namalovat obrázek, vytrhat plevel na zahradě, projít se po parku, popovídat si s babičkou a nebo jen tak lenošit v posteli s knížkou.
A co teprve minuta? Za minutu můžeme vydržet zadržovat dech,skákat na jedné noze, na někoho čekat, přečíst si vtip nebo horoskop, poslat sms , zamilovat se, někoho políbit, někoho potkat, pozdravit a nebo jen zírat do prázdna a nevnímat nic kolem sebe.
Sekunda? Jak krátký interval a přeci tak mocný. Můžeme říct jednadvacet. Jedna vteřina nám může zničit život, třeba když přehlédneme protijedoucí náklaďák a na druhou stranu stačí slyšet během jedné sekundy první mámo které vysloví naše dítě a vše bude krásné.
Každý z těchto intervalů může být více či méně důležitý. Každý z nás by si měl uvědomit, které věci jsou a které naopak nejsou smyslem našeho bytí.
Co ale řeknete když se vás někdo zeptá na co si ze svého života vzpomínáte?
Řeknete na hodinu kdy jste uklízeli nebo žehlili prádlo nebo na chvíle s přáteli a rodinou? Na minuty kdy jste zadržovali dech a nebo na každodenní chvilky u kávy kdy jste si četli vtipy pro zlepšení nálady? Vzpomenete si na něco co jste zapomněli nebo na někoho koho jste políbili?
Co vím ale jistě že neodpovíte, že na tu vteřinu kdy vám proběh před očima celý život, kdy jste nestihli zareagovat a sešlápnout brzdu a kdy pro vaši nepozornost jste ztratili možnost prožít další krásný den. Na vteřinu kdy jste řekli hele hezká užovka. Na vteřinu co jste řekli zprava dobrý. Co ale odpovíte bude, že si pamatujete to první mámo nebo táto, ten první krok, první úsměv. Budete si pamatovat ty krásné chvíle svého života. Budou vás těšit plody vaší celoživotní práce v podobě Vašich dětí.
Jen ten kdo přestane měřit čas na hodiny práce a volna. Ten kdo přestane říkat, že nemá čas. Jen ten kdo začne měřit čas na úsměvy, polibky, výhry, prohry, první krůčky a první slůvka. Jen ten se stane pánem svého času a jen ten prožije opravdový život. Bez ohledu na to jak bude dlouhý.
Pojďme si zaskákat na jedné noze. Bude to přeci jen lepší než nečině sedět a nechat život aby nám utíkal mezi prsty.