Co to je být smutný?

Co to je, když jsi smutný? Občas se mě někdo zeptá, hlavně když jsem s hlavou skleslou, co je, co jsi smutný? Pořádně nevím, co mu říct. Myslím, že je lepší být s hlavou skleslou, než abych jim řekl, co mě vlastně trápí. Teď když dovolíte, to na zkusím dojít.
Smutný můžeme být z mnoha důvodů, někdo kvůli dívce, naopak někomu se něco nepovedlo. Tak bychom mohli pokračovat do aleluja. Já většinou bývám smutný skrz to, že nemam kam svěsit hlavu, nikomu se nemůžu pořádně vyzpovídat. Jen jednou tomu tak bylo, když se mě kamarád zeptal, co tě trápí? Proč bych mu jednou, neřek pravdu? Bylo to skrz to, že jsem byl poloviční. Jinak, že chyběla moje druhá půlka. Až jednou v lednu, na hasické zábavě v Drnovicích, jsem se seznámil s jednou dívkou. Byla jako blesk z čistého nebe. Po několika tancích, nastala výměna tel. čísel, myslím že to znáte. Celého půl roku jsme byli spolu. Prostě něco nepopsatelného. Jen mi pomalu začalo docházet, že mi opět něco chybí. Tentokrát to byla možnost, mluvit s kým chci. Jasně, můžete namítnout že mluvit je lidské a do toho nám nikdo nemůže mluvit. Ale zkuste mluvit s kamarádkou, když jste, jak se říká, zadán. To mluvíte jednu věc a myslíte na jinou. U mě to byli myšlenky: Kdyby teď byla mladá vedle mě, nevadilo by jito? Já nevím. To záleží na tom, kdo je vám ten blízký člověk, hlavně jakou má povahu. Žárlivec, pohodář, …
Nemůžu říct jediného špatného slova, proti moji mladé. To byla jedinečná holka, chápavá, tolerantní,… Ta možnost téhle svobody, mi ale byla trochu vzdálená. Po prázdninách, po nástupu na UJEP. Se naše cesty rozešli. Škoda, přece jenom byla první. No snad se má dobře a je spokojená. Já ji to aspoň, ze srdce přeji. Tady bych chtěl vytýčit, kde jsou moje takové hranice, kdy jsem smutný. Když jsem byl sám, bylo mi smutno skrz to, že jsem byl sám. Což platí bohužel i teď. Naopak být s někým, začalo mi být smutno, že nemůžu být zase svůj. Dělat si co chci. Ptáte se proč? Za vším hledej ženu. Nechtěl jsem mladou, naštvat. Nějaké věci by ji třeba nevadily, ale co když. Taková úplná volnost, to mi bylo zatajeny.
Smutek je věc lidská, patří k životu, jako voda či jídlo. Budu smutný že mi někdo zemře, to ale dřív nebo později odejde. Hádat co mě rozesmutní, je na dlouho. Mám-li to shrnout, smutek je jakási víra, která se nám vytrácí. Věřit v něco je hezké, naopak přijít o to. Nám navodí úzkost. To je pro mě pojem smutek. Přijít o víru.
Máte-li jiný názor, můžete mi nechat vzkaz na komentářích. Zkusme na to nějak přijít.

S pozdravem Tonda Kopřiva (Hantec)