Mám či nemám...

No a je to tu zase, dopadá to na mě, špatná nálada mě pohlcuje a já si už říkala, že to bude lepší... No, chvíli bylo, docela dlouhou chvíli, cítila jsem, že je to lepší pár dní. Tak dobře jsem se vlastně necítila strašně dlouho, ale už je to zase pryč, samozřejmě to odplulo. Je to skvělé mít si s kým promluvit, o tom, o čem byste chtěli a když vám ten člověk dokáže porozumět a vyjádřit se k tomu, je to úžasné. Jenže minulost se ke mně zase vrací a já se tomu nedokážu ubránit, musím se z toho zase vypsat tady. Něco mi připomíná staré šrámy, co se mi usadily na srdci a odmítly se zahojit a stejně mě to nutí přemýšlet. Musím myslet, na to jestli by nebylo jednodušší odsud konečně jít pryč, nakonec jsem stejně nešťastná a ptám se - změní se to vůbec, jak to můžu změnit? Co mám udělat? Jistě bylo by jednodušší to tu opustit! A ráda bych, ale bylo by to správné, nesobecké? Jistěže nebylo! Budu k sobě i všem upřímná a přiznám si pravdu, že to sama nezvládám a jsem závislá na lidech a to je strašně svazující. Nakonec o takového člověka jako já nikdo nestojí, protože se z něho stává jen přítěž nebo závislák, ale já to jinak nedokážu.. Je mi to líto, jsem pošahaná, když mám někoho ráda, tak s ním ráda jsem, ráda s ním trávím čas, bavím se s tou osobou. A když jsem s ní, je mi pak líp, ale když dlouho bez ní, tak se vrací smutek, deprese, minulost a co já vím, vrací se všechno... samota?.. A taky se probouzí špatné vlastnosti, můžete to nazvat i sobeckostí... i když mi to přijde přehnané... Nejspíš opravdu nejsem dobrá k tomu, abych měla někoho ráda, nebo ho nedejbože milovala, tím spíš na tomhle světě. :(

Nechci jít spát,nechci do postele! Když tam půjdu,to bude znamenat další přemýšlení o životě, mám či nemám žít? Co jsem komu udělala? Proč mě takto trestáš Bože? :( Jdu spát a doufám,že v klidu...