Podzim

Stromy jsou vládci tohohle období. Listy šumí s větrem, zpívají smutné písně. Loučí se před smrtí. Schválně si oblékají barevné šatičky, aby ostatním ukázali, že oni se smrti nebojí. Vždyť se na jaře vrátí. Svěží a obléknutí do jarní zeleně.
Všechno umírá, ulehá k zimnímu spánku, aby se na jaře mohlo zase probudit.
Já jsem strom, který zůstane až všichni zemřou. Holý, bez svým lístků, prázdný, bez citů. Jediné, co mě bude objímat bude studený, pichlavý sníh.
Nebo jsem snad jeden z těch miliónů lístků, kteří svými mrtvými těly zasypávají chodníky a lidé po nich bez slitování šlapou? A celý rok nebude nikdo, kdo by si vzpomněl na jeden obyčejný malý lístek. Stejný, jako těch šest miliard dalších…