Po drogách..

Už je to tady zase... Ty moje schízy.... Nenávidim to, Nenávidim JÍ. Ležim v posteli, pod peřinou, všude je tma, a já se bojim, moc se bojim, že přijde..... Že přijde ONA.... Celá se klepu, mám pevně sevřený oči, trochu se zpotím, a začínám brečet... Když mám zavřený oči, vidím JÍ.... Stojí u vody, u cedule, je celá v bílym, ale tělo nemá, má jenom hlavu. Ale nemá normální hlavu, má jen kosti, a na těch kostech má oči a pusu... A já JÍ vidim.. ONA mě vidí.. ONA mě všude vidí. Vždycky a všude... Taky občas padá do vody. Ale ONA sakra nemá tělo!! Jak může padat JEJÍ hlava současně s tím bílým co má..... Já to nechápu... Někdy vidím i jak jede černej pohřební vůz a černejma koňma, a ONA je v tom svym bílym a sedí na rakvi... Taky někdy stojí u šibenice a směje se na mě.. Ukazuje na šibenici... Nevím kde se vzal JEJÍ prst... No je to spíš jediná tenká kost vykukující zpod toho bílýho... A ONA na mě pořád kouká, když jsem u sebe v pokoji mám pocit že tam někdo je, ale nikoho nevidím... Nebo že na mě někdo kouká venku za oknem... Ale v mým pokoji vážně někdo je, a to pořád... Jen ho není vidět... Ale kdo to je? Asi je to ONA. Chce mě zabít, už je připravená. Někdy, když ležím v posteli, mám zavřený oči, tak se odhodlám a otevřu je, a vidím po celý stěně krev....... Ale ona tam není.. Stejně jí vidím...