Příteli

Příteli, jak život můj mne tíží, já chtěl bych vám říct, avšak vím, že ještě daleko ode mne jste a má slova neuslyšíte, budu věřit, že snad jednou se naše těla skutečně setkají a já vám budu moci v dlouhých bezesných nocích vyprávět.
Příteli můj vzdálený, Vaše nepřítomnost mne už dlouhou dobu trápí, potřebuji říct Vám vět pár konejšivých, abychom spolu mohli dál plout na modrých oblázcích. Vy vedle mého a já při Vašem.
Příteli můj kdy se vrátíte za mnou z těch dalekých zemí, plných prachu cest, utrpení žebráků a bolesti nemocných?
Příteli buďte již se mnou ! A těšte mne svou přítomnosti, a já budu těšit Vás jak nejčistěji umím! Budu poslouchat v těch nocích bezesných jak přijímáte život do těla svého, a budu hlídat, aby ani jednou srdce Vaše nevynechalo, ne jen pro samotu mou možnou, ale pro život Váš vlastní! Neboť ten je darem, na který již dlouhá léta čekám!
Příteli můj, nemeškejte a ke mne pojďte! Já budu Vám věrně sloužit, a poslouchat prosby Vaše jak otrok v oněch nocích , kdy naděje Vás opustí a dlaně budete mít prázdné, já budu stát při Vás jako to nejvěrnější zvíře, a čekat na pohlazení Vaše a na dobu kdy přátelství budete zase schopen!
Příteli, nenechávejte mne v této hrozné době příliš dlouho čekat, mám vážné obavy že se Vás nedočkám a spáchám čin, všemi náboženstvími tak odsuzovaný,
Příteli a když se Vás nedočkám, já přísahám, že nikdy nebudu vinu přikládat Vám, nýbrž času, který mne tak uháněl, a budu ve své smrti usedavě plakat, protože mi nebylo přáno Vás poznat a dál Vás budu žádat, abyste mne navštívil v mé smrti a vykoupil mne z životů příštích!
A příteli, když ani toho se mi nepoštěstí a já budu ve své smrti, tak jako v životě, sám, tak prosím nedopusťte, abych břímě samoty z života minulého táhl s sebou životy příštími.
Věřím Vám příteli, ač jsme se nikdy doopravdy nesetkali, že vyslyšíte všechna má přání, přijdete ke mne jako ten nejtišší sen a budete mě nocí provádět až k samému kuropění a potom ucítím pohled očí Vašich průzračných a bude mi život příjemný i kdybych právě prožíval tu nejsmutnější vteřinu umírání, protože naše těla a duše se setkaly a já byl ten privilegovaný, který směl pohlédnout do očí teď už Tvých a najít v nich tu nejkrásnější pohádku psanou přátelstvím!
Příteli a když uvidíš jak zlé víly se o mne pokoušejí, prosím nepouštěj dlaň mou z tvé , drž mne pevně jako ten nejvzácnější drahokam, a pečuj o mne se vší láskou kterou tvé srdce je ještě schopno dát! Nenech zlé múzy aby mne ovládly a já v době, kdy být mohu s tebou se ztratil a vícekrát tě nespatřil.
Příteli i já budu vedle tebe stát a čekat na chvíle, kdy bych Ti potřebným mohl být a projevit díky za ochotu Tvou ve chvílích pro mne tak prázdných a těžkých.
Příteli neopouštěj mne pro těžkost bytí, hledejme dál sebe a v nás útěchu pro bolest způsobenou jinými! A nečiňme si vzájemně to, čím naše těla jsou minulými poničena, neboť ty jsi přítel můj a já tvůj! V tom spočívá kouzlo staletí, které konce nemá.