co by..

Stejně to nechápu, proč jsme na světě.. Je to sračka.. Jsou to sračky.. Všechno kolem nás jsou sračky.. Já nevim. Nevim nic. Jsem úplně jako vygumovaná. V hlavě mam tisíc zvonečků. Hudba.. Psychedelická hudba.. Nejlepší věc.... Koukám se do krabice....... Vzpomínám si na vlak... Na osobák, kterej furt stojí za holešovicema-zastávkou.. Jak dlouho už tam asi je? Jsem zmatená..... Nechápu nic. Samý zmatky v hlavě. Nerozumim ničemu. Už zase ty zvonečky.. Néééé nechci je.. Ale co mam dělat? .... Já se hrozně bojim.... Myslim jenom na jednoho člověka... Kdyby se tak odstěhoval.. Ty lidi jsou vlastně dva..... Jeden mi omezuje šťastnej život, druhej mi brání v zapomenutí minulosti... Kreténi!!! Oba by mohli jít.. Pryč. Propadnout se. Nejhorší je, že na ně myslim pořád. Furt. Když jsem sama i když jsem s někym... Proč sakra?? Já to nechci.. Ale nemůžu je dostat z hlavy.. Neumim to prostě.. A mě to hrozně užírá. Řikám si :zapomeň na ně, soustřeď se na to co je bez nich.. mysli si že nejsou.... Jenže oni jsou. Jsou a když je vidim tak sem nasraná na celej svět... Nenávidim je!!!!!!!!!! Jenom nevim koho víc.... Já vlastně.. já vlastně.. nevim, jak to mam napsat.... Jednoho z nich mam pořád ráda... Musim to napsat jenom takhle.... Nesmim si nic víc připustit. nenávidim ho a přesto ho mam ráda. Každej den si přeju ho potkat, ale když ho potkám tak jsem nasraná a smutná dohromady.... já nevim co mam dělat.. Neni to správný, já vim.. A taky vim, že jestli si tohle přečte určitej člověk, že to bude hrozný pro nás oba.... Jenomže tohle je stejný od doby co jsme se rozešli.. Nikdy se nic nezměnilo.. Tohle trvá celou dobu.. nechci to.. Musim ho dostat z hlavy pryč.. Musim prostě.. Já ho fakt nenávidim..... Strašně mě to mrzí.................... :(