Procházka duší?

Ano,moc mě těší..pamatuješ tenkrtát jak sme spolu honili na louce motýlky a chytali si je do sítí? bylo nám fajn, nemyslíš? nebo tenkrát jak jsme házeli labutím chleba a smáli se na sebe,objímali se.. to bylo taktéž moc krásné..ano byla jsem velmi dlouho do Tebe zamilovaná..ano, vždyŤ tomu bude za pár dní už rok..nevěříš tomu co? já taky ne,jak sem mohla být tak dlouho slepá..Ted choím po těch ulicích, jsou stejné jako předtím,jen něco se změnilo,lidé se už neusmívají a svět není barevným.. jdu se srdcem plným nenávisti a nechuti..co je to láska?nějaké pouto? nějaký připitomělý cit..všichni jste tak jednotvární.. ano.. kde mé mládí?kde jsou ty okamžiky štestí? vypařily se.jako pára nad hrncem někam zmizely a asi se nehodlají vrátit.. je to ta šeĎ..je všude kolem..
Procházím se dál a najednou jak kdyby mě něco osvítilo,začínám vidět barvičky.. začínám vnímat vzduch,ano sice je to ten hnusný smog,ale přeci..je to krásné,mohu zas žít..žít znovu a naplno.. a dokázat si že na to mám..musím si vybojovat to co chci..mám se snad trápit? ne, nebudu se nadále trápit, ted tu jsem já,co bude žít a bude ubližovat,jako Ty jsi ublížil mě..nenechám se sebou už manipulovat
Kráčím dál tou uličkou a vš je barevné.já se usmívám,přitom Ty jediný víš,jak to doopravdy myslím..