Proč se lidé mračí?

Ten den bylo zkrátka všechno špatně. Brzké probuzení do čenočerné tmy značilo, že den bude stejně tak tmavý, jako pohled z okna, který nedovolil vidět ani sousedův čerstvě postavený zhola nevkusný dům. No nic, odbudu si tu pitomou ranní hygienu a půjdu do té ještě pitomější školy. Ach jo, tím že do ni půjdu, vlastně nic nevyřeším, protože do ni budu muset chodit znova a znova a znova a znova... Kdyby alespoň po ukončení školy následovalo něco lepšího, jenže... pak budu muset chodit do práce! Chodit do práce a být otrokem někoho! Existuje sice možnost, že se finančně osamostatním, ale ta je pravděpodobná asi tak, jako že dojdu pěšky na měsíc, tam si dám kafe a půjdu zase zpět. Takže je jasné, že budu chodit vydělávat "chechtáky" dokud nepadnu do hrobu nebo mi do něj někdo nestrčí a nezahrabe. Utěšovat se důchodem je také nesmysl. Do důchodu se díky idiotům ve vládě nejspíše nikdy nedostanu, a kdyby se mi to přece jen povedlo, tak v osmdesáti letech budu pohromadě držen jen silou vůle a jestli ne, tak se veškerý můj pohyb bude rovnat jen jízdě na "kripl" káře, v lepším případě si zajezdím vozíčkem elektrickým. Děti a "praděti" se na mě vykašlou, protože já na ně kašlal celý život taky a jedinou starost jsem měl jenom sám o sebe. Byl bych hloupý, kdybych myslel na někoho jiného! Peníze nebudu mít žádné, a i kdybych si nějaké za celý život odtrhávání od huby našetřil, tak mně budou stejně k ničemu, protože v osmdesáti budu utrácet akorát tak za pleny. To jsou vyhlídky, říkám si a přemýšlím, jestli to trápení nemám ukončit ještě dříve, než vyjdu prudit na ulici. No, ukončování života nepřipadá v úvahu, na to jsem moc velký srab, takže vyrážím do školy s ksichtem tak kyselým, jako nejkyselejší citron na světě. Úsměv dnes na mé tváři nikdo nespatří - nemám pro něj jediný důvod přece...

Takhle nějak asi smýšlejí lidé, kteří se neumí usmívat a všechno je štve. Co takhle začít den takto:

Brzké probuzení do tmy značilo, že svítání je už za dveřmi a s sebou přinese zároveň i krásný den. Den, na který jsem se tak těšil, když jsem večer usínal...

Je jen na nás, jak budeme ve svém životě šťastni, stejně tak, jakože budeme tak mladí, jak jen se cítíme!