V nouzi poznáš přítele

Přátelství…To je důvěra, schopnost umět říci slova upřímně, ale tak aby nebolely, je to otevřenost a pochopení…

Existuje mnoho druhů přátel…Přátelé z autobusu, přátelé ze školy, z autoškoly, z diskotéky nebo v dnešní době velmi oblíbení přátelé z internetu. Ale kteří jsou ti praví, ti jenž nám osuší slzy ze tváře, ti jenž nás vždy rozesmějí? Jsou to ti, kterým nevadí, že jim o půlnoci voláme. Ti, kteří s námi prožívají štěstí i neštěstí a můžeme si jim kdykoliv postěžovat. Jsou to ti, kteří by za nás vložili ruku do ohně a ti, jenž by nás nenechali nikdy utopit. Přítele je někdy opravdu těžké najít, ale ten kdo už pár takových našel by jistě neměnil. Přítel totiž není ten, kdo nás za zády pomlouvá, závidí nám a posmívá se při každém neúspěchu. Přítel je ten, kdo tyto (ne)přátele odkopne daleko za oceán našeho bytí.

Říká se, že v nouzi poznáš přítele, ale to musíme čekat na to, až nám bude nejhůř a sledovat, co naši domnělí přátelé udělají? Jestli se otočí zády nebo přijdou k nám, obejmou nás a řeknou „To bude fajn“ ? Ano, opravdu. Nouze, trable, problémy jsou ty, které odhalují pravá přátelství. Myslím, že za ty opravdové přátele jdou považovat jen ti, kteří nás v těhle chvílích neopustí.

Každý má v životě pár přátel, někteří odcházejí, někteří přicházejí, ale ti praví s námi zůstanou už navždy. I když budou muset odejít daleko za hluboké oceány a vysoká pohoří. Nezapomeneme na ně, vzpomínáme na to, co jsme s nimi prožili, a pak, když se vrátí po dnech, týdnech, měsících či letech strávených jinde, bez nás s jinými přáteli, tak se obejmeme stejně jako před lety, protože v našem srdci již mají své místo…