Já sem hrozně nešťastná.. a bláznivá kráva

Je to fakt strašný. bojim se. je to sračka. všechno sou sračky. člověk si užije 5 dní s tim koho miluje, daleko od všech, na kraji republiky, každej den se pohádaj ale pak je to zase hezký jako by se nic nestalo. poslední den se málem rozejdou, a jeden z nich to chce udělat ale neudělá to.. je to fakt zvláštní. člověk jde po schodech z přízemí do patra a má divnej pocit. nevim co se děje a co je to za pocit, ale.. já nevim. nevim. nevim nic. chci si něco.... to. nenávidim kralupy. nenávidim libčice. nenávidim nic. nenávidim sebe. nenávidim lidi kolem sebe. jdu po schodech a cejtim že se něco stane. potom uvažuju nad tim jak hrozně ho nenávidim za to...... nemůžu.. je to sračka. nemůžu ho nesnášet za to že nenávidim,ale fakt nenávidim jeho kamarádku. ale dycky když de ven si celou dobu než se vrátí představuju jak je venku někde s ní..... jak se mu ona dívá do očí..... a kdo ví... sem s tim strašná.. možná proto se s nim chci furt rozcházet. ikdyž tak to asi není. já nevim proč. prostě někdy chci, ale nikdy to neudělám... já nerozumim sama sobě....... kdo ví, co bude dál.... dneska sem chtěla hledat prášky.. teda já je hledala, ale došlo mi, že si je naši přede mnou m,usej nějak zajistit... třeba je maj spočítaný.. já nevim.. každopádně sem si žádnej nevzala. tak sem si nalila vodku a vzala pivo. sere mě to.. ale furt na to myslim.. jak je s ní. třeba ted je tam taky. a vim že je někde kde... kdo ví co vlastně dělá.. třeba hulí.. třeba se domlouvá na zejtřejšim papíru.. já nevim. na jednu stranu ho nenávidim za to že tu neni se mnou, na druhou stranu je mi uplně jedno co si kde dělá... a já zase myslim na pavla...... myslim na fet. miluju fet.... nenávidim když je petr venku a já doma.... ale když za mnou přijde kámoška, je to hrozně super.. miluju tohle...