Asociace

Zapomíná a ztrácí malý paprsek smutku z duše kde se tiše zakřiklo jméno ne jeho, ale její, a kdo to slyšel? Snad jen někdo věrný lidským přáním, pes, ne ani ten už neslyší, taky je zhýčkán dobou a nenaslouchá, již i on chce, aby jemu bylo nasloucháno, aby se plnily jeho přání, nemusí je psát na papír, ani Ježíškovi, vidíme mu je na očích, v očích, je to taková jiskra, jako když člověk zapaluje svíčku nebo plynový sporák kde utekl hrnec a bramborami, ale nemel kam utéct, tak zůstal na sporáku, ovšem, dal o sobě vědět, nahlas a prostorem.