Přirozená ženská krása

Viděl jsem v metru mladou slečnu. Stála na konci vagonu a četla si knížku. Jen s námahou jsem dokázal z ní spustit oči. Celou dobu jsem přemýšlel nad tím proč.

Byla vyšší postavy, štíhlá, oblečená do černého roláku a zelené sukně sahající až na zem, čili zahalená od hlavy až k patě. Přesto však působila velmi příjemným a přitažlivým dojmem. V čem tedy spočívala její krása a půvab? Slovy jsem to nebyl schopen popsat. Byla přirozeně krásná, jinými slovy z ní vyzařovalo cosi neviditelného, ale působivého.

O několik stanic později k ní přistoupil mladý pár. Oba byli velice atraktivní, ale tím, jak byli upraveni. On měl krátké nagelované vlasy obarvené na blond, ona blond vlasy (možná také obarvené), krátkou sukni a zvýrazněný výstřih. I přes atraktivní vzhled působili vedle té slečny jako pěst na oko nebo jako lidé spíše oškliví. A až v porovnání s nimi mi došla podstata krásy mnou zkoumané slečny.

Přirozená krása z ženy neviditelně vyzařuje a vypovídá o pravé kráse oné osoby. Krása umělá, tedy vyjádřená pomocí výstřihů a krátkých sukní, je jen náhražkou a laciným pokusem učinit se přitažlivou. Když je žena přirozeně krásná, vyzařuje její krása stejně v jakémkoli oblečení. Ona se nemusí oblékat eroticky přitažlivě, aby upoutala mužovu pozornost, ona ji upoutá sama od sebe.