rozloučení

Život byl nám dán... Nikdo se nás neptal, zda-li vlastně chceme být počati a zrozeni... a když už se s tímto faktem "smíříme" .. okolí po nás chce pravidla...

Když tato "pravidla" začneme "respektovat", a to alespoň do určité míry.. společnosti nebudeme nikdy zcela nakloněni... Stále mezi námi budou i oni, ti, jenž se ještě "nesmířili" a "nerespektují" ...

A tak životem všichni proplouváme.. stále dopředu.. občas nám vlny hážou klacky pod nohy.... a občas má tok stejný směr jako my.... A my se ještě snažíme naivně něčeho dosáhnout.... snad pro někoho?? Někdo k tomu má lepší prostředky... jiný ne...

Něk do podrží.. někdo zradí.... duše se potkávají na nádraží... jedna zmizí v dáli... a z vlaku nová vystoupí...Jsou to přátelé..... pro člověka tak důležití a podstatní...

Co by člověk dělal.... kdyby jen tak sám životem šel...???

Život dává, krásný věci nabízí..... krásný věci jako láska.... krásný jako přátelství......... avšak, bohužel i bere... bez svědomí a s daní... A proto lidé z myslí často odchází... ale srdce nebývá připraveno obětovat tuhle daň..... Zapomenout a jít dál?........???

Vždyť přítel mi odešel.... teď na mě hledí u dáli..... už nikdy nebudu s ním.... jen v mysli a srdci mém....

Ještě že myšlenky a vzpomínky nemůže mi nikdo vzít..... ty v hlavě a srdci mám... a jen já od nich vlastním klíč.....

Teď můžu říct jen jediné : "Díky." ...

" Díky kamaráde, že na dlouhé cestě životem, stál jsi po mém boku... a byl jsi mi přítelem..."

" Dnes pláči na Tvém hrobu, růži rudou Ti daruji.... za nedlouho budem zase spolu... to Ti věrně slibuji..."

Aleš Kučera (*6.8.1989 - ^ 26.7.2008)