Sny a Touha...

Sny... Každý máme své sny... někdo velkolepé, někdo skromnější... Někdo sní o velké Vile s bazénem a Ferrari v Garáži, jiní o zdravé rodině a milujcím parterovi, jiní o slávě a kariéře...
Ale proč člověk s postupem času ztrácí své sny? Proč se člověk smíří s tím co má a s výmluvami „na to sem už moc starej“ nebo „na to nemám“ se smíří s „ničim“ a zahodí svůj sen, aniž by se pokusil o jeho uskutečnění? Jsou tací, kteří si jdou za svým snem za každou cenu, ale těch je menšina. Čím je člověk starší, tak přestane věřit. A to je podle mě velká chyba, člověk by se nikdy neměl vzdát snu, aniž by se pokusil o jeho realizaci. Věřím tomu, že pokud je každý sen živen neskutečnou t ouhou,odhodláním a vytrvalostí, tak nemůže přijít na zmar. Hodně lidí se nechá odradit prvním neúspěch s výmluvou „že na to prostě nemají“, ale kde bysme dnes byli, kdyby všichní velcí lidé to vzdali? T.A.Edison musel přejít přes nespočet neúspěchů než vymyslel žárovku, ale ať se mu to nepovedlo mnohokrát, nikdy se nevzdal, dokud nezvítězil. Víte, většina lidí bere porážku jako něco konečného, něco, kde jejich cesta za snem končí, ale podle mě je porážka jen dočasný stav a když se setrvá, tak je to dočasný stav vítěžství. Další problém je strach. Člověk se strachuje například kvůli tomu „co si o něm ostaní pomyslí, nebo se bojí neúspěchu. Člověk má mnoho důvodů, proč to nezkusit, na výmluvy je každý dobrý. Jen si přiznejte, kolikrát vy jste se na něco vymluvili, aniž byste se o to pokusili? Asi každý to dělá, ale to je chyba, kterou se člověk musí odnaučit. Místo výmluv, byste měli začít hledat cestu,a měli bychom si uvědomit že s každou porážkou co přijde sme zase o něco blíž vítězství. Neberte porážku jako něco špatného, ale vemte si z ní ponaučení do příště. Problém téhle společnosti je v tom, že většina rodičů a institucí vychovává děti tak, že jim v podstatě vezme naději na splnění svých snů, ale dělají to, aniž by si to uvědomili. Napřiklad ve škole vám řeknou, ať se raději přihlásíte na lehčí školu, že na tuhle nemáte. Rodiče vám řeknou, ať například sportu nevěnujete tolik času, že ten vás živit nebude, ať si raději najdete brigádu... a většina lidí tomu uvěří. Zapamtujte si, že až opět uslyšíte z nějakých úst, že na to prostě nemáte, že tomu nesmíte podlehnout, ale přijměte to jako výzvu, že už jen kvůli tomu jim musíte dokázat, že se mýlili. Věřte mi, že už jen kvůli tomu pocitu to stojí za to.
Arnold Schwarzenegger, to jméno je pro mnohé lidi dnes již synonymem kulturistiky, ale mozní nevědí, co všechno stálo za jeho cestou na vrchol. 13-letý chlapec, žijící v malé Rakouské vesničce v chudé rodině prohlásil, že se stane Nejurostlejším mužem na světě, že bude nejpopulárnější herec Ameriky a že se stane prezidentem U.S.A. Ano všichni se mu vysmáli a poslali ho k psychiatrovi. A podívejte, kde je dnes? Jeho jméno je synonymem kulturistiky a i lidé, co o posilování nevědí nic, ho znají, neznám člověka co by neviděl alespoň jediný jeho film a je Guvernérem Califorinie. Není to jasná ukázka toho, že nic není nemožné? Že každý sen je splnitelný ?
Musíte živit svou touhu, musíte ji v sobě pěstovat do takové míry, že se stane vaším motorem, že vás bude hnát za splnění svého snu a vy nebudete brát v potaz své neúspěchy, ale poženete se za svými sny nezastavitelnou silou a hlavně si nenecháte vzít své sny od lidí, kteří žvaní, protože samy nikdy nic nedokázali. Musíte v sobě vypěstovat tak obrovskou touhu, že už budete brát jako samozřejmost každodenní „honění se“ za svým snem. Musíte samy uvěřit, že ten už na vás čeká, jen musíte SKUTEČNĚ chtít a né je mluvit a přát si...