Proč?

Ptám se, proč Bůh stvořil lidi hezké a ošklivé? Zlé a hodné? Chytré a hloupé? Falešné a pravdomluvné? Proč? Proč má někdo v životě ohromné štestí a někdo ohromnou smůlu? Můžeme si za to sami??? Proč to na světě chodí takhle.. Někdo má děti, hodného manžela kariéru a všechno, co si v životě přál. A proč někdo, kdo chtěl mít ze všeho nejvíc děti, je neplodný? Lidé na celém světě si pokládají otázky Proč? Ale na některé nelze odpovědět. Chtěl Bůh, aby vypadal svět tak jak vypadá? Proč jsou války? Proč jsou atentáty? Proč??? Na tyto otázky mi nikdo neodpoví, ale prosím, nevím koho, trochu štestí. Ano, mám rodinu, která mě miluje, mám kamarádku, která mě nezradí, ale možná potřebuji i lásku! Nechci žít pořád sama v depresích, že sem ošklivá! Nikdy mě nikdo nemiloval, kromě mojí rodiny.. Nikdy.! Já se zamilovala jednou a to do hajzla! Proč? A zase je tu to slovíčko proč. Nikdo mi ale nemůže přesně odpovědět, nikdo… Jakmile uslyším slovo láska, chce se mi brečet, jakmile uvidím líbající se dvojici, chci brecet, jakmile něco čtu o lásce, chce se mi brecet, když mi moje kamarádke řekne, že má kluka, chce se mi brečet. Proč? Protože mě láska s klukem ještě nikdy nepotkala.. Píšu to a brečím. A hádejte, kdy jsem se rozbrečela. Když jsem psala větu o tom, že potřebuji lásku!!! Já jsem snad nic zlého neudělala… Proč jsem sobec? Začala jsem psát o světě a kde jsem skončila? Povídám tady o sobě.. O lásce, která není nic tak hrozného, jako to, že umírají malé děti hladem, že je na světě moc postižených děti, kteří lásku asi nikdy nezažijí? Proč myslím sobecky??? Proč nevím kdo jsem??? Přijde mi, že jsme dvě osoby v jednom člověku. Jedna je sebevědomá a druhá ne, jedna je optimistka a druhá pesimistka, jedna je hodná a druhá je zlá, jedna je štedrá, druhá je sobecká. Proč? Jednu chvíli mám pocit, že mám kolem sebe bezva lidi, že jsem hezká, že o mě má někdo zájem, že jsem chytrá.. Ale hned na to si myslím, že všichni ty super lidi jsou zrádci, že jsem hnusná, že ten, kdo se jeví, že o mě má zájem, je jenom podvodník, co se vsadil s kamrádama a že jsem uplně blbá. Patří to k pubertě? Patří to k mě osobě? Nebo jsem jenom blázen? Proč mají někteří štestí a někteří ne??? Zrovna teď neznám nikoho, kdo je na tom tak mizerně jako já! Neznám nikoho, kdo nemá ani lásku, ani podporu, ani přátele, ani zázemí…! Neznám, jen sebe.