Zima je věčná

"Šťastné rodiny se sobě podobají, ale nešťastné jsou každá po svém."

Něco je špatně.
Človíček,
zajat v sebou nadělaných strastí.
Nejde vydat hlásku.

Zoufalé činy,
čistě poutající pozornost.

to je .. zoufalé!!

Jiná tvář za úsměvem
a stud.

Dlouhá doba.
Vnitřní zhroucení.

Slzy trpké,
jak život, co je připravil.

Proč jen je tak těžké získat, ale tak lehké ztratit náruč naděje a pochopení?

Svíjím se,
abych nebyla vidět.

Zanedbatelná hláska.

Trpíš, trpím, trpíme a konec je v nedohlednu.

Tlumený výkřik. Co říká?
.. výdech , nádech ..
už zase mlčí.

Promlouvám k obrazu v mysli ..
Potichu šeptám ..
Snad neslyší ..
Já doufám ..