Uvězněn sám v sobě

Bojím se že už to dlouho nevydržím...to všechno tady...začíná mi pomalu ale jistě hrabat. Mívám
často divný pocity..od hlavy až k patě, prochází
mnou brnění...a ten hukot v hlavě...je to zlo...
Poslední dobou přemejšlím jinak, ne jako dřív...
dřiv to bylo pozitivní a hledal jsem naději,
vždycky jsem věřil že se všechno spraví..a že to
bude zase v pohodě...pořád v to doufám, ale už si
nejsem tak jistej...dny ubíhaj jinak...jsou takový
divný a zlý...bez pointy...bez důvodu a to všechno
začalo tím co jsem řekl...ublížil jsem.. nepřemejšlel
...teď je mi to líto a nevím jak zpátky...nemůžu na to zapomenout a pořád si to vyčítám...připadám si jako kdybych seděl v kotě a nemohl pryč...nemůžu prostě
přestat...nejde to..moc často myslím na konec...kdy už příjde..? Někdy se v tomhle světě fakt trápím...hlavně kvůly sobě...stalo se ze mě něco co nechci...sem sám
sobě odpornej za to co jsem udělal a řekl... za to
že nepřemejšlím když mám...a nejhorší je to když jsem sám... to zase přemejšlím moc... co mám dělat... potřebuju pomoct...bojím se...bojím se dalších dnů...
co se v nich odehraje...bojim se další noci... co se mi bude zdát...bojím se dalšího selhání... že zase udělám chybu...bojím se sám sebe...nevím co dělám a proč... nevím co říkam...proč? Stal se ze mně úplně jinej člověk, často bejvám na dně a jenom sedím a přemejšlím... málo lidí to vidí...spíš se mi někdy zdá že to nevidí nikdo...že jsem na to sám... i když se mi někdo snaží pomoct.... vážím si toho ale bohužel nikdo neví jak mi pomoct...ani já sám to nevím... a cejtim že konec už není tak daleko jako byl dřív...to je to nejhorší...někdy si říkám že to nevzdám a že tu ještě chci bejt dlouho, ale často přemejšlím nad tím jestli by mi nebylo líp... beze všeho, beze všech... a hlavně bez sebe...chtěl bych vyskočit ze svýho těla... tady z toho světa a dostat se jinam...někam kde není zlo, někam kde není vhůbec nic...jenom klid, ticho, tma...
abych už neublížil nikomu tady, lidem který mají právo na to žít šťastně a netrápit se...ale ještě to nevzdám... když jsem s ní... mám naději... nesmí to zkončit... zkončil bych i já... protože ona je to jediný na čem mi tady ještě doopravdy záleží... můj důvod proč žít...Tohle jsou těžký chvíle...doufám že přejdou ale mám obavy...budu bojovat do konce.... Až do konce budu milovat....a potom...? to bohužel říct nedokážu.... Chci se omluvit všem co jsem kdy ublížil, tím jak jsem se rozhodoval,činil,mluvil...

Je mi to líto a moc...