úvaha o přátelství

Zamyšlení nad přítelem – Máš-li dobrého přítele, máš víc než on.

Na myšlence, že mám-li dobrého přítele, mám víc než on, něco bude, ale podle mě to není až tak jednoznačné.
Pokud jsou v přátelství city vzájemné, on má ve mně také dobrého přítele. Potom taky má víc než já? Můžeme snad mít oba víc než ten druhý? Tohle se dá těžko posoudit.
Jsou sice přátelství nerovnocenná, kdy by jeden za druhého i dýchal, ale není to oboustranné. Taková však nemají budoucnost a snad každý si časem uvědomí, že jeho přítel není ten pravý, pokud tomu tak je.
Pravý přítel je někdo, s kým mohu sdílet radost i smutek, potěšení i zklamání, prohru i výhru. Je to někdo, kdo mě podrží v těch nejhorších chvílích a naopak mi nezávidí úspěch. Někdo, na koho se mohu vždy spolehnout a nemusím se zdráhat přijít s jakýmkoliv problémem.
Je to člověk, který se mnou sdílí má tajemství, touhy a přání. Ten, se kterým si maluji svou budoucnost a doufám, že naše cesty se nikdy nerozdělí.
S pravým přítelem mohu strávit spousty hodin a nebudeme znát pojem nuda. V naší vzájemné komunikaci jsou někdy i slova zbytečná – rozumíme si bez nich.
Každý člověk má spousty kamarádů, známých, ale pravých přátel pozná za život jen pár. Takových by si měl vážit a být pro ně schopen objetí. Měl by tolerovat jejich nálady a umět si s nimi poradit.
V životě totiž poznáme spousty lidí. Někteří proplují okolo bez většího povšimnutí a rychle na ně zapomeneme. Jiní se nám vryjí do paměti a zůstanou v našem srdci navždy.
Pokud i za dvacet let budu obklopena těmi, které mám nejradši teď, řeknu si jen: „Ano, našla jsem ty pravé přátele.!“