Moje podnikání...

Jak už o mě mnozí vědí, jsem sice už v důchodu, ale ještě pronajímám prostory k podnikání. Jsou to malé dva krámky, kde se už postupem času vystřídalo tolik podnikatelů, že by vyprávění o nich stačilo na povídkovou knihu. A věřte mi, že jsem poznala dost těch radostí i starostí kolem celého tohoto podnikání. Protože jsem sama podnikala, hodně jsem tedy i chápala a snažila se to „mojim“
podnájemníkům tedy i usnadnit. No a to byla asi má největší chyba. Neříkám to o všech, to ne. Ale většina z nich vystihla mou slabinu a pak se tedy i na mě pěkně vyřádili. Takže dneska kdybych spočítala o co všechno jsem už přišla, asi by mě pořádně rozbolela hlava. O co všechno???
O důvěru v poctivého člověka a to hlavně. Pak taky něco ze ztrát z inventáře a taky i o „pár“ ne-
zaplacených nájmů. „Slibné začátky a špatné konce.“ Toť celá definice ve zkratce. Proč vám to
všechno píšu? Loňský rok nebyl pro mě ten nejlepší a dost jsem se v tom všem pěkně vymáchala.
Proto i má absence na Literu.
Teď bych vám chtěla povyprávět o své poslední paní podnikatelce,
která tu skončila v polovině listopadu loňského roku. Možná se mi uleví.
Paní se mi ozvala hned jak zjistila, že je krámek volný, přestože už rok před tím mi měla za zlé, že jsem ji nevyhověla a krámek pronajala jiné paní. Já ji však nic neslibovala…
No a když se mi tedy znovu ozvala a krámek byl zrovna volný, souhlasila jsem a krámek ji pronajala. Den nato mi volal další zájemce, který by si u nás zařídil kancelář a to bylo vždy mé vroucí přání. Bohužel jsem ho musela odmítnout, což mě bude ještě hodně dlouho mrzet, protože šlo o dlouhodobější pronájem. No ale krámek už byl slíbený a já své slovo plním.
Za ten rok co ta paní u nás podnikala jsem zažila tolik jejich nálad, zlých slov a ponižujících SMS, že ještě dneska mi to obrací žaludek. Nebudu vám vypisovat co vše se dělo, protože se moc snažím na to zapomenout. Ale ten konec vám musím vypsat a budu vám vděčná za vaše názory a posouzení celé té záležitosti. Takže,…
Doplatek za elektřinu jsem z ni dolovala půl roku při jejich slibech, že zaplatí příští týden. Protože paní stále ještě pracuje ve zdravotnictví a v krámku prodávala ve svém volnu, střídajíc se se svým druhem a což se nedalo stíhat. Začala si tedy zjednávat maminky na mateř. dovolené, takže se nám po domě toulali jejich manželé, nebo děti. Každou chvíli někdo jiný, což registroval můj přítel, když šel, nebo se vracel ze zaměstnání. Párkrát zavíral domovní dveře otevřené dokořán, přestože už v krámku nikdo nebyl. A to ho přivádělo do stavu nepříčetnosti, protože na chodbě stála naše horská kola. Když jsem paní slušně požádala aby za sebou ty dveře zavírali, napadla mě, že oni zavírají a že na nich furt něco vidím. Pak už to ten můj nevydržel a domluvil ji po svém, načež ona pak posílala mě SMS. Nechtějte znát jejich obsah. Ať jsem se snažila vše vyřizovat v klidu, nešlo to. Ona je přece někdo a já jen ubohá její domácí. Proto se ona se mnou přece nebude zahazovat, na to měla toho svého a ten přicházel řešit situace a nebo s opožděným nájmem. Culil se při tom chuděra, že mi ho bylo až líto. Taky to s ní určitě nemá lehký. Ta její arogance a nadřazenost mě připravila o moc nocí. Takže když jsem se náhodou dozvěděla že paní bude končit, protože si pronajala prostory kousek od nás, docela jsem si oddechla. Šla jsem za paní, co jako bude dál a teprve tehdy mi oznámila že odchází a už se nemůže dočkat. Jak už jsem psala, přestěhovala se v polovině listopadu a klíče od krámku mi přivezl její přítel před vánocemi až když jsem ji napsala SMS, že klíče potřebuji, abych mohla krámek ukázat dalšímu zájemci. Vyzvala jsem ji zároveň ke konečnému vyúčtování a zaplacení jak nájmu, tak i k dorovnání elektřiny. Zatím po ni zůstaly v krámku jen krámy, které si prý můžeme nechat. Napsala jsem ji tedy, že ty krámy nepotřebujeme ať si je odveze, že nejsme vetešníci. Načež mi minulý týden odepsala že je nechce, zbytek nájmu mi pošle složenkou a elektřinu si musí zjistit, pak teprve vše doplatí a už se mnou nechce mít nic společného. Odpověděla jsem ji že ty krámy taky nechci, na nájem že se těším, na doplatek za elektřinu taky a sbohem a šáteček. Jen nevím za jak dlouho si to ona zjistí a zařídí. Můj přítel je připraven, že vezme káru a její krámy naloží a odveze k novému jejímu krámku, kde je vyklopí přede dveře na hromadu. A já budu čekat na vyrovnání a doufat, že třeba možná…snad….
Co vy přátelé na to?
Víte co? Popřejeme ji šťastné podnikání. Mě se tím psaním opravdu ulevilo. Aspoň něco.