Dott- Jen blázen dosáhne na hvězdu...

Je noc...
Tichou, prázdnou, jen málo osvětlenou ulicí, nese se tiché ....Plesk....................Plesk.....
To jeden blázen v nemocničních bačkorách, skáče do výšky, téměř nadlidské......Plesk..... Rozplácne se o suchou silnici a prudce oddychuje.. Však znovu vstává, znovu se šplhá na bohatě zdobenou kašnu, natáhne ruce k obloze, a skáče... Odrazí se od kamenné obruby, ruce pevně nad hlavou, jako by chtěl vyskočit co nejvýš, a ve svém nedlouhém letu, upírá prosebný pohled na nebe.
...Plesk...Spadne na břicho, ale jeho síla vůle ho zase staví na nohy.
Teď! Teď se mu něco zalesklo na konečcích prstů! Muselo to být ono ! Už to skoro dokázal! Sice to uviděl jen koutkem oka, ale třpytivý jemný-... Přece se to nedá jen tak splést byť s malým kouskem skla ze silnice...Nebo ano ?
Nocí, ulicí tmavou, nese se tiché ....Plesk...............Plesk......
"Trpělivost hochu ! Ty jednou na tu hvězdu dosáhneš !" Ujišťuje se, a skáče...