skutečný život

Když mi bylo pět let narodila se mojí tetě dcera a když jsem ji držela v náručí a ty dvě malé oči se na mně podívali viděla jsem v nich nějakou jiskru něco co je jedinečné a něco pro dospělé tak neznámé...za dva roky se jí narodila další holčička a vždy když se na mně podívala tak sem ty jiskřičky viděla...a můj bratranec je tam mněl taky...a když se do jejich očí dívám teď tak tam jsou jen malé záblesky této "jiskry"...ale pořád tam jsou a když se dívám do očí dospělích tak ta "jiskra" tam není..ani jediný záblsek...
A čím víc stárnou tím víc jim v očích ty jisry mizí...dospívají a jejich svobodná mysl si začíná uvědomovat že už nejsou děti přestávají žít ve své fantaziy a začínají žít život druhých...
A já teď vím co to bylo za jiskru...Byla to jiskra života...života dětí které vážně dokázali život žít s každým dnem, příjmali vše co se událo,ale vždy byli nad tím...byli nezúčastnění když se o něčem mluvilo jich se to prostě netýkalo...žili ve svém vlastním světě...
Teď už dospívají chodí do školy a do školky,a ten život z jejich očí mizí a stejně jako všem dospělým i jim život "vyhasne"...Ale i přez to všechno když si povídám se svou 20-ti letou sestřenicí a není tam žádný jiný dospělý tak i ona sní a ten život se v jejich očí vždy objeví...
Tak vím že vlastně všichni pořád sníme,ale tím že sme čím dál starší tak to přestáváme dávat najevo..a sníme jen když víme že jiní to pochopí...