Ubíjející melodie

Krystalické melodie slunečných dní prchají tmou za bránu před nečestnými myšlenkami.
Ubíhající vteřiny našich posledních pár hodin nejde vnímat bez pocitu bezmoci a nenávratnosti.
Účelná fráze na zjitření našich citů nezabírá a tak se všemi možnými způsoby snažíme nedat na sobě znát strach ze zítřků, které se rychlostí sobě vlastní, řítí.
Prvotní chlad nás rozpojuje navěky a smyslnost minulých gest je tatam.
Neuctivé myšlenky na vlastní zabití pomalu odchází a my stojíme. Beze slov, bez gest, bez mimiky a snažíme se nebrat v potaz neonové poutače, co varují před nebezpečím.
Půd sebezáchovy odešel stejně rychle jako minuty naprostého souznění. Na oko by to vypadalo jako věčnost, ale pro nás rychlé to byla minuta, která nabrala rychlého konce.

Poručíš mi a já se vzepřu.
Požádáš mě a já tě podezírám.
Omluvíš se mi a já ti nevěřím.
Nedokážeš beze mě žít a já chci víc. Nestačí mi u tebe jen slovo navždy.

Začínám ve svém nitru pocitovat nespoutané sobectví, které nelze zamlžit nějakou jinou myšlenkou.
Najednou se vše společné stává jednotvárným a vše prociťované se stává ledovým.
Zvláštní však je, že stále cítím tlukot svého srdce.