Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti

Tento typ rčení mi byl předkládán odmala. Pouze ne v takto formální a vyžehlené formě. Odmalička jsem čelil spoustě příkladů o partě kamarádů (či spolužáků) a o životě v ní a vždy jsem byl upozorňován, abych se choval tak, jak uznám sám za vhodné. Rád bych ale uvažoval nad několika uplatněními tohoto rčení v životě a jejich pokračováními.

...Kladivouni, ach. V jejich partě by chtěl být snad každý. Samozřejmě i já. Avšak pro přijmutí musím vykonat speciální úkol. A to : dvakrát "objet" ředitelovo auto desetikorunou. Narážím na problém. V žákovské vedu jen samé jedničky, vždy bývám vyhlášen nejvzornějším žákem školy a moje rodina je na mě hrdá. Stojí to za to? Pokazit si pověst hodného kluka, ale nedostat se mezi školní elitu?? Doufám, že ano. Metalíza je poničena - jsem přijat do party. Jakých věcí se ale budu muset ještě dopustit, abych v ní přetrval navždy??...

...Ne, už si nedám ani brčko. Ani jedno. Že s nimi už nebudu moct být? Copak nestačí, že jsem s nimi vylezl na tu skálu, přestože nesnáším výšky a málem jsem spadl? Že jsem si kvůli nim už třikrát zničil vztah, jen pro to, že se ostatním má dívka nelíbila? Ne, prostě takhle to dál nejde. Už jsem se rozhodl. Zahazuji podávaného jointa a z plných plic jim říkám, co si o nich myslím. A odcházím...

...Procházím velkým nákupním střediskem, kolem mne proudí desítky lidí. Za mnou i přede mnou se baví spolužáci, jsme totiž na výletě. Já kráčím sám. Nedělám, co druzí vyžadují. UŽ to nedělám. Stal se ze mě vlk samotář. Ztratil jsem přede všemi tvář, když nechci následovat něčí cestu. Všichni se spojili jak vlčí smečka a odhodili mě jak kus hadru. Avšak není to tak lepší? K čemu potlačovat vlastní já? Však oni jednou procitnou...

V době, kdy každý následuje svého krysaře bez otázek na směr cesty; kde lidé používají masku víc než svůj vlastní obličej; kde "správný" (loajální) názor je lepší než-li vlastní, můžeme sotva pochybovat o pravdivosti tohoto rčení. Jestliže si chcete vybudovat dobrou společenskou prestiž, slušnou kariéru a mnoho dalších věcí, stačí jen přikyvovat, správně hlasovat a mít kapsu plnou peněz. Je to ale tak těžké vybírat si jen smečky, ve kterých budeme žít jako vlci, a ne jako příživnický hmyz?! Ale ať si každý vybere život po svém, že? Já masku nepřijímám. Jen v ohrožení života bych na ni možná konečky prstů sáhl. A co vy?