Křídla

Jako pták s přistřiženými křídly
neobratně létám mezi tím, co musím a co bych chtěla.
Pomyslné hranice mi vytyčuje morálka, povinnosti, zodpovědnost.. a já utíkám do samoty, abych je mohla bez nelítostné kritiky stále přihlížejících něčích očí alespoň na chvíli přestoupit.. být šťastná a sama sebou.

Je to cesta ke svobodě nebo k zatracení?

Dvě bytosti v jednom těle, uvnitř něj se odehrává odvěký boj dobra se zlem, milosrdenství s krutostí, pochopení s přezíravostí, který nakonec vždy vyústí v mohutné deltě výčitek svědomí.

Co je to svědomí.., co si vlastně představujeme pod tím pojmem?

Vnitřní hlas, jenž nabývá síly, když poznenáhlu noha sklouzne z námi vytýčené cesty?

Veškeré kroky směřují k jednomu cíli, jen naše cesty se různí. A jen málokdo z nás má cestu zcela jasnou a přímou a dostatek fyzických i duchovních sil dojít ke svému vytčenému cíli bez výrazného klopýtnutí.

Většina z nás nekráčí přímo, přešlapuje váhavě na rozcestí, překážky obchází dlouhou oklikou,
občas zvolí špatný směr a musí se zase kus vrátit..

A přitom každou minutu svého života se musíme k různým situacím nějak postavit a tíha správného rozhodnutí spočívá jen na nás.

Umění s hrdostí a elegancí nést následky svých rozhodnutí - nazýváme dospělost, někteří z nás k jejímu prahu však nedospějí snad nikdy..

Zkusme se jen tak na chvíli zastavit a přestat posuzovat všechny a věchno kolem nás, zaujmout následující postoj.

NIC NENÍ DOBRÉ ANI ŠPATNÉ, JE TO PRÁVĚ TAK, JAK TO MÁ BÝT.

Cítíte ten vnitřní klid jenž se rozprostírá v nitru člověka? Vědomě jsme se rozhodli nesoudit, a to nám dovolí radostně a lehounce vzlétnout k nebesům, změnit svůj strnulý úhel pohledu a do vínku získat tolik potřebný nadhled nad domnělými i skutečnými starostmi života.