Už se to nespraví

Hrozně mě to mrzí, všechno jak to je, přijdu si vážně bezcitný, i když to není tak úplně pravda, alespoň v tuhle chvíli. Asi jenom já dokážu ubližovat poslednímu člověku, kterému na mě doopravdy záleží, to mě mrzí. Jsem vážně už jenom kámen, prázdná nádoba nebo klišé, kdo ví, jestli mají má slova ještě váhu, mně přijdou jako hloupý plky, co už dávno nedávají smysl, tak jako já. Omlouvám se, nechci být ještě víc opuštěný než jsem teď, nechci být sám, nikdy jsem to ve skutečnosti nechtěl, ale nemám moc na výběr. Kéž by se někdy něco změnilo, ale myslím, že se to už nestane, už jsem takový, asi mi to bylo dáno do vínku, takový je prostě osud a já už v lepší nedoufám. Už nemám co říct, těch pár slz opět zaschlo a s nimi usychám i já. Chtěl bych se s nimi vznést, vypařit se a raději v tomhle už dál nesetrvávat.