ÚNIK

Chceš utéci...ale není cesty fpřed...

Přesto se snažíš...Barikády nevidíš....nevnímáš....necítíš.....a proto stále bježíš dál...

Není kam uniknout a ty to víš.....přesto stále ta snaha....

Snaha někam se schovat...

Nechceš znát pravdu...tvář svoji od ní odvracíš...

Ale stejně stále tu samou otázku v mysli svoji nosíš...Uniknout?....A kam??

Sevření duše..........jsi sama........

Chceš ven....z týhle tmavý ulity,ale jakkýkolif spatření slunce...svjelta...uhodí tě do tváře a vrátí tě zpjet...tam,kam patříš..

Bolí to...I ty chceš vidět slunce....cítit jeho paprsky....znát jeho třpyt...a chytat jeho teplo...

Ale za jakou cenu??

stále se snažíš utéci....

Nepochopení ze fšech stran...

Ta bolest z tohohle nepochopení moc bolí...

Není sama...je jich tu moc...

Utéci!...Utéci??..Ale kam???...

Není směru......cesty................není cíle....

Sopka....sopka tvojí duše právje vybuchla....její erekce byla neskutečná......

A ty se ztrácíš....ztrácíš mezi tímhle fším....

Už není snahy o uutěk....

Snad smíření se skutečností...že stejně není kam...