Vysvětlení, omluva?

Ano, jsem na Literu nováčkem a někdo z vás mne pěkně
přivítal. Děkuji.Je slušností se představit.Tak tedy: Nepíši z rozmaru ani z touhy po ovacích.Nechci nikoho zaujmout, oslovit, upoutat. Netoužím uchvátit originalitou námětu, zápletky, projevu. Ani nemám zájem se podbízet současnému vkusu nebo trendu.Ostatně o tom nic nevím.Takové a podobné ambice opravdu nemám. Mám-li být upřímná, je mi jedno zda to bude někdo číst. Můj důvod je prostý. Uklízím. Vysvětlím. Znáte to všichni. Myslíte na všechno možné i nemožné. Z klubíčka různobarevných myšlenek najednou vyskočí šotek. Malý a hravý. Nejdřív jen tak pozvolna popichuje.
Je však vytrvalý, vrací se a doráží víc a víc. Pak s vámi začne všude chodit. A nejvíc zlobí večer před spaním.Nakonec kapitulujete.Začnete si s ním hrát.Vymýšlíte slova, skládáte je do vět, věty seskupovat a přerovnávat. Když už se v tom nemůžete vyznat, řeknete si: musím si to napsat. A znovu hledáte, vzpomínáte,píšete, škrtáte, přehazujete a vyhazujete. Několikrát s tím i praštíte. Ale je tu ten šotek.nedá pokoj, nenechá vás. Vrátíte se k tomu a kolotoč začne nanovo. Nakonec dojdete k přesvědčení, že to lépe už nedokážete. Napíšete to načisto. A ejhle, rarášek je tentam. Zmizel. Máte klid. Je uklizeno! Čisto! Něco jiného je, když si dodáte kuráže nebo vás třeba někdo popostrčí, přesvědčí. Se sebezapřením a tísní kolem žaludku to napíšete třeba na Liter. Je to jako když vás opustí dítě. Odejde do světa, do života. Stále ho máte rádi, přejete mu vše dobré a bojíte se o něho.Pomoci, zkorigovat ho však již nemůžete. Žije si svým
vlastním životem. jen z povzdálí ho pokorně sledujete.
V radosti i s obavami vítáte každou i semenší zprávičku
o něm.Radujete se z úspěchu, smutníte, když se mu nedaří.
Laskavý čtenáři, pokud náhodou omylem nebo ze zvědavosti otevřeš na Literu něco ode mne, věz, že Tvůj zájem mne opravdu těší. Kritiku vítám. Je potřebná,
provokující a poučná. Pochvala je inspirující. Hřeje
a dodává životu růžový odstín.Beta