„ Nikdo není zbytečný na světě, kdo ulehčuje trápení někomu jinému. “

„ Nikdo není zbytečný na světě, kdo ulehčuje trápení někomu jinému. “

Charles Dickens

Tento krásný a moudrý citát jsem poprvé uviděla na této škole (SZŠ Šumperk) v den přijímacího řízení.
Přivedl mě k závěru, že povolání které jsem si zvolila není zbytečné, ale má velký význam.
Osobně si myslím, že žádný člověk na světě není zbytečný. Ať už je to velvyslanec nebo uklízečka. Věřím, že každý zde má svůj úkol, a o to krásnější je, pokud v něm můžeme pomoci někomu, kdo to potřebuje.
Na praxi v nemocnici jsem už několikrát zažila velmi nádherný pocit. Tento pocit ale nebyl ve spojitosti s dobrou známkou, nebo pochvalou učitele. Jistě, i pochvala a dobrá známka jsou důležité, ale tisíckrát krásnější je něco jiného.
Tento pocit jsem zažila, když jsem - třeba při loučení -podala pacientovi ruku, on se na mě podíval a řekl: „Děkuji za všechno.“ , nebo se na mě prostě jen usmál.
Z pokoje jsem pak docházela se zvláštním úsměvem a hřejivým pocitem, který jsem předtím nezažila. Samozřejmě to není nic světoborného, ale mám pocit, že ty nejobyčejnější věci dají člověku mnohdy víc než věc „nejdokonalejší“.
Při dalším uvažování o svém povolání mě - už ani nevím jak - napadla otázka: co slavné osobnosti a jejich přínos pro svět?
Stačí se jen podívat na televizi, otevřít noviny nebo pustit rádio. Tolik lidí na světě trpí nedostatkem, bídou (kterou si umíme jen s těží představit) bolestí a hladem.
A na druhé straně světa? Lidé si neváží skoro ničeho: života, jídla, oblečení, zdraví a mnoha dalších věcí.
Z mého pohledu se mi zdá nepochopitelné, že si někdo například kupuje několik sídel, ale nezajímá ho, že někde jinde umírají lidé proto, že nemají jídlo a lékařskou péči.
Myslím, že pokud má někdo dar nebo možnost pomáhat druhým, měl by toho plně využít.
Nechci ale ukazovat jen na slavné osobnosti, protože je i spousta těch, kteří opravdu druhým pomáhají.
I každý z nás může být druhému nápomocný. Je to velmi jednoduché a prosté ( a právě proto také tak obtížné ). Mnohdy druhý člověk potřebuje jen vyslechnout, utěšit, nebo povzbudit. Stačí vzít druhého za ruku, aby si nepřipadal tak sám a opuštěný. A tohle zvládnou všichni, ne jen zdravotníci.
Velmi se mi líbí dvě ze zásad v ošetřovatelství - ta první: nemocný člověk snese spíše nešikovné ruce než studené srdce. A ta druhá: i dobré slovo a úsměv léčí.
Z vlastní zkušenosti vím, že je to pravda.
Velmi se mi líbil přístup jednoho lékaře k nemocné paní. Když přišel na vizitu nepostavil se před postel jako většina. Šel přímo k nemocné paní, naklonil se k ní a držel ji za ruku. Zůstal tak celou dobu, co s ní mluvil.
Zdravotník ať už je v jakékoliv pozici by měl zůstat profesionální, ale také by se měl „snížit“ a být i člověkem, kterému pacient věří a také mu dokáže beze strachu říct, co ho trápí.

Každý člověk by si měl v životě najít něco pro co chce žít. Ať už to je rodina, práce, nebo jen východ slunce a modrá obloha. Pokud najdeme tuto věc, která činí život úplným, pak můžeme „létat bez křídel“.
V budoucnosti bych chtěla být tou správnou zdravotní sestřičkou, která dokáže i dobrým slovem a úsměvem pomoci těm, kteří to budou potřebovat.
Lidský život má totiž smysl jedině tehdy, když ho žijeme pro ostatní.