Zítřek možná nenastane

Nový den, ten vždy přinese něco nového, jiného. Jenže víme my jestli další den vůbec nastane? Proč je tak lehké počítat s tím, že budeme žít dlouho, ale těžké je, smířit se s tím, že zemřeme? Vždyť celý náš život je plný utrpení ve srovmání se štěstím. Kdy nám dojde,že smrt může být osvobození? Avšak neměli bychom se osvobozovat sami, měli bychom trpět abychom si zasloužili ten klidný spánek. Spousta lidí zapomíní na to špatné a žije tím krásným co prožil, takový člověk se má dobře a nechce umřít. Neměl by. Netrpěl. Já vím, celé je to těžké, ale proč se trápit nščím novým, když nevíme jestli to bude? Žijme dneškem, jen přítomností si můžeme být jisti. Já jsem teď šťastná moje přitomnost je vždy plná štěstí,a to kvůli jiným. Ne kvůli mě samotné. Nevím co bych dělala kdybych o všechny přišla. Vlastně vím, trpěla bych a chtěla zemřit. Nebála bych se smrti tak jako se bojím teď, když mám člověka, kterého miluji a nechci o něj přijít. Jen s ním doufám, že něco nového přijde, a i když se bojím, vím, že on mi s tím pomůže. Tak jako i jiní, kteří mě milují.