Vztahy

Každý z nás má svá přání, která chce v životě uskutečnit. Jejich splnění považuje za úspěch, který mu přinese spokojenost, nebo dokonce štěstí. Ale jak na to? Dá se tomuhle vůbec naučit? Co je třeba udělat, aby byl člověk v životě spokojený, aby dosáhl splnění svých životních plánů, seberealizace?
V první řadě je podle mého názoru nutno si uvědomit, že úspěch, spokojenost a štěstí k nám nepřicházejí samy. Zatímco v dětství a v raném mládí se o nás starají rodiče a jiní dospělí, a ti více či méně ovlivňují náš život, odstraňují např. za nás z něho překážky, v dospělosti přejde břemeno toho, jaký život budeme žít, na nás samotné. Nic nám bez píle a úsilí do klína samo nespadne.
Většina událostí, které v nás vzbuzují spokojenost nebo nespokojenost, pramení po mém soudu z našeho vztahu klidem. Od prvního okamžiku, kdy se probudíme, až do poslední chvíle večer, než jdeme spát, totiž přicházíme do styku s lidmi: v rodině, ve škole, v autobuse, v obchodě, v kině atd. na každé takové setkání naše „já“ zareaguje. Reakce může být různá, od neobyčejně kladné až po neobyčejně zápornou
Tak třeba hned ráno vám kamarád připomene, že jste nedodrželi slib, a vzbudí ve vás pocit provinění. Pak vás učitel pochválí, a tím ve vás vzbudí radost. Vpodvečer vás rozladí, že pokračující seriál, který v televizi sledujete, neuvidíte, protože se váš mladší sourozenec chce dívat na pohádky.
Převážná většina pocitů, které prožíváme, pochází tedy z toho, jak s námi jednají ostatní lidé, tedy také od toho, jak s nimi jednáme my. Dá se proto říct, že ten, kdo umí s lidmi vycházet je alespoň v některých oblastech života spokojenější než ten, který s lidmi vychází hůř.
Učiňme proto předsevzetí, že uděláme vše proto, abychom měli co nejlepší vztahy k lidem kolem nás, neboť budeme-li v dobrém vztahu s přáteli, spolužáky a jinými lidmi, bude to jedním ze zdrojů naší spokojenosti.