Komu je lépe?

Jednoho velmi pošmourného rána…
(pro spoustu čtenářů časopisu jak se tvářit správně v davu psáno jest,že dneska jsou interrupce na jakési planetě,proto je to den POCHMURNÝ!)
..tedy….
..Jednoho ne úplně vlídně se tvářícího rána jsem jako obvykle se zpožděním-tudíž mírně pod tlakem,nastoupila do podzemního vláčku jedoucího kamsi hlubinami za prací….(ne,opravdu se mýlíte,nepracuji jako horník ani hrobník-dokonce ani jako podzemnice:-))
Jela jsem (a dost už!:-)) do práce a vymýšleje výmluvy,proč zase pozdě,hledala jsem inspiraci okolo….
Nalevo…
Měkkej frája z grilu…..od hlavy až k patám
(určitě si ten dez(orient)odorant našplíchal i do spodního sprádla)
polit čímsi do očí slzy vhánícím, jistě i hmyz (mně tedy určitě) odpuzujícím,
koulel významně očima jestli jest v světě patrný (kdo nepad, nepřehlédl…:-))
Manažer… (dle výrazu tváře-ředitel zeměkoule) vymydlen,vysterilizován,zcela prost jakýchkoli zbytečných gest, byť jen v skrytu naznačujících záblesk něčeho tak neprofesionálního jako je „nebýt kůl“….
Světem zhnusený mladík s kalhotami hluboko pod pasem o rozkroku ani nemluvě…ukázkový ohavný škleb….
Napravo….
Slečna, začtená do našeho průvodce metrem, právě se ukázkově zachmuřivší nad zprávou dne…
A vedle paní….starší,nezúčastněná….pohled upřen do dáli, asi už se viděla na konci pracovní doby, protože začátek stejně nic pěkného nesliboval….

A pak to přišlo…..dáreček pro všechny, ale jen málokdo ho rozbalil…
Nastoupilo báječné stádečko milých pizizubků…
Dvě mámy, každá jedno dítě….
Všichni si nápadně podobni,zcela určitě sestry, člověk by si myslel, že ploditel měl společný jmenovatel..,zřejmě nějaký králíček-tatíček,kus jako kus….

Místo k sednutí tu bylo….a najednou okolo…malé pozdvižení….
Od vytrénovaných - navoněných - světem protřelých…pozdvižení obočí významné a přehlíživé…
Zamyšlená paní zkoumavě upřela zrak na skupinku,dívka četla dál rady pro dnešní den…
Já zajásala….
Všichni si udělali pohodlí a vytáhli si jídlo….sušenky…
Jedli a při tom po sobě díky svým pizizoubkům prskali , jak si o překot vykládali zážitky a nemalé množství drobečků létalo kolem i na okolostojící…
Maminky i děti ,všichni nádherní rozesmátí blázínci, jakoby schválně nastrčení pro zlepšení nálady,se nenechali rušit významným pokašláváním a opovržlivými pohledy většiny cestujících…

Bylo to RYZÍ…
Nefalšované a krásnosmutné v světě postav z muzea umělohmotných uniformních figurín….

Zulíbala bych je všechny, i přes tu směsici drobečků a slin :-)

Dodnes z toho zážitku žiji….

A podle vzoru Saturnina a mísy koblih s sebou beru pro jistotu do své instalatérské brašny (pardon-dámské kabelky:-))hodně drobivý sušenky….

Protože...co kdyby zas byl takovej jeden pošmournej den?