Sprcha

Víte,
Znáte takový ten pocit.
Zaberete za kliku, stáhnete šaty.
Vkročíte do malé vydlážděné vaničky.
Vlasy padají trochu do obličeje.
Ruka pomalu zatáhne za baterii a ze sprchy vyjde první voda..
První kapky padající jako perly z nebe.
Jak voda sílí na teplotě, poddáváte se horkosti, klesajíc na dlaždičky do sedu.

Do klubíčka.

Choulím se a objímám své nohy. Z vysokých stupňů se kolem mne vytváří sauna.
Ten vzduch, ta sucho-vlhká věc kolem mne, v mých plicích.

Koukám na tělo.

Kapky vody teď připomínají kousky, úlomky křišťálu přirostlého ke kůži.
Je mi smutno a zároveň dobře.Teď a tady jsem v bezpečí, v bezpečí vody, mé malé místnosti utvořené parou, závěsem a tou vydlážděnou vaničkou.
Oči vzhůru k jádru, přinášející vodu..
Křišťál kolem klepe. Bubnuje na závěs, na záda. Jako letní déšť na střechy chat.
Znáte to.
Bum bum, klep klep.

Ticho probouzející zvuk.Zvuk živlu.
Horko, avšak příjemné.
Mokro, voda přeci je, mokrá, neboť však nejsem promočená, jen na mne visí kamínky.
Cestičky diamantových hadů. Průhledná zářivá světélka.

Jak je mé mysli? Jak je mně? Nevím to. Nemohu to vyjádřit. Pohled do výšin se znovu opakuje. Slzy spolu s vodou sjíždějí po řasách. Jako po skluzavce. Hladí po tváři,
stále padají, míří dolů.
Vidím tělo, po kterém možná někdo v tuto chvíli touží.
Není to jen tělo co chybí….

Ruka sahá po baterii. Druhá se opírá o stěnu.
Zvedám se. Nádech, otevři oči..
Ručník.
Vlhko mizí.
Zabírám za kliku.

Znáte to.