veřím a nevěřim

Tak tímhle se každý den doma uklidňuji,když se dívám do stropu a přemýšlím o tom všem.

Přemýšlím,jestli vůbec umřít chci a vzdát se mého života,na který jsem si tak zvykla.

Jestli se chci vzdát toho co jsem doposud zvládla a čím bych si musela procházet znovu.

Ani nevím jestli vůbec věřím,že se opět vrátím na zem,nebo jestli uváznu někde mezi zemí a nebem.Nebo jestli vůbec budu schopná ještě přemýšlet,jako doposud.

Jestli se budu moct dívat jak pomalu umírám a lidi kolem mě panikaří a plakají.

Jestli mým nejbližším budu moct dát poslední sbohem.

Jestli se budu moc chodit dívat jak usínají a žijí a prožívat s nimi krásný chvilky jejich života co jsem ztratila.

Děsím se už jen při pomyšlení na to,že umřu a že to čeká každého z nás!!

Modlím se aspoň aby má smrt byl rychlá a bezbolestná.Aby se pro mě nikdo netrápil a vzpomínali na mě.Jelikož jediné co jim po mě zůstane je právě ta vzpomínka.

Kterou by si měli uchovat krásnou.

Kurva,kurva já nechci umřít!!Nechci aby mi umřeli Ti nejbližší co mám!!

Proč????

Proč zrovna smrt musí být!!SAKRA PROČ!Myslíte si:Být člověkem jednou-být člověkem navždy!!!?

Já si to nemyslím,vlastně já ani nevím.Říká se že,když se narodíš jako člověk,že už se nenarodíš,protože si dosáhl toho největšího daru!!

A mnozí říkají,že jestliže si umřel a nestihl si udělat něco co si měl,tak se znovu a znovu budeš rodit abys toho dosáhl.

Nevím zdali jsem na tohle všechno dostatečně připravená….

Duše se nikdy nerodí ani neumírá.Nevznikla,nevzniká a nevznikne-je nezrozená,věčná,existuje trvale a od pradávna.

NEZHYNE,když je tělo zabito!!