ZAMYŠLENÍ

Sedím u kafíčka a přemýšlím o životě,co mi dal,co vzal a proč tady na zemi vlastně jsme.
Nechci ztrácet čas úklidem domácnosti,denně drhnout sporák,luxovat,utírat prach.
Nechci ztrácet čas vařením,nakupováním,shromažďováním věcí,to přece není smysl života.
Koukat na televizi,když je to požírač času ?
Ztrácet čas biflováním cizích slovíček ? V mém věku ? A cestování ? Utrácet peníze těžce vydělané ? To přece není smysl života.
Tloustnu.Měla bych méně jíst a více cvičit,ale nechce se mi šlapat do kopců,jezdit upocená na kole,kroutit se někde v tělocvičně na aerobiku.To přece není smysl života být štíhlý.
Stárnu.Asi jsem něco prošvihla...myslim,že smyslem života je láska,milovat a být milovaná...kdéže loňské sněhy jsou....
V tom se otevřou dveře *Mami,ty dnes nebudeš vařit?* No,a je po snění....mažu ke sporáku.