Sněme, sněte, sníte, sníš

Sny. Řekněte mi, máte je? Máte u sebe, v kapse kalhot, v kapse košile, máte tam své sny? Vždycky, když se chystáte prát je vyndáte a přendáte do čistého, tak, aby byly vždycky s vámi a při vás. Aby za vámi stály, kdykoli se na ně budete chtít obrátit. Tehdy, když někdo řekne slovo ‚budoucnost‘. Máte, že?
Víte, lidé, kteří mají ty kapsy prázdné a s rozpaky je převracejí naruby, i když se přitom tváří šťastně a i když se usmívají okolo, podle mě nikdy úplného štěstí nedosáhnou. Člověk totiž potřebuje za něco bojovat. Za ostatní a za sebe. Za svoji budoucnost. Protože když v ní má zářící světélko naděje, tam někde na obzoru, v dálce a neznámé tmě, má k čemu vzhlížet. A my všichni k něčemu vzhlížet potřebujeme, tak proč ne k naději lepších dnů.
Sny jsou takovým záchytným bodem. Jsou něčím, v co bezmezně věříme, v co se modlíme a v co doufáme, jsou něčím, co nás dokáže nakopnout a my potom makáme jako šroubkové. Protože je to náš sen a ten náš sen by se přece měl splnit, tak si to určitě zasloužíme a tak by to prostě mělo být. Pokud věříme ve spravedlivý osud. Ale nesmíme selhat těsně před koncem, před cílovou čárou.
Skoro všichni lidé mají svůj sen. Jeden, dva, tři, čtyři velké ohromné sny, kterých se drží, drží a drží, jako kdyby rukama pevně svírali lano, na jehož druhém konci by bylo závaží v podobě zeměkoule, která visí nad bezednou propastí. A ti chytří vědí, že to úplně nejhlavnější je nikdy tu zeměkouli, jejich malý-velký svět nadějí, nenechat spadnout. Protože z té propasti beze dna už ji nikdy nevytáhnou a jediné, co můžou udělat, je skočit tam za ní.
Kdysi řekl jeden moc chytrý muž, pan spisovatel Mark Twain, dvě velice chytré věty. Úplně ho při tom vidím. Stojí na pódiu, obě ruce pevně rozložené na okrajích vysokého stolku, a přes mikrofon hlásí milionovým davům: „Neodpoutávej se nikdy od svých snů!“ křičí jazykem, kterému rozumí všichni, jako kdyby vůbec nebyla vznikla babylonská věž. „Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít!“
A my nechceme přestat žít… My jsme přece rasa lidí, my přece chceme bojovat.