je to jiné

Snažím se spát, ale nejde mi to, nejde to.. nevím, kde se to ve mně najednou vzalo, tolik pocitů, tohle už přeci neprožívám... Slyšet slzy dopadat na polštář, co se to ve mně probouzí? Co mi to nedovolí spát? Dokážu se jenom krčet v posteli a vzlykat, klepu se, chvilku to vypadalo líp, připadal jsem si nějak vyrovnaný, ale už je to pryč, pominulo to hrozně rychle, a zase mě něco bolí, ať to jde pryč, já už to nechci... Další bezesná noc, ano tohle je jiné, otevírám okno a vidím lidi, který odjíždí do práce, už se nechci třást, dávám si cigaretu, nikdy jsem nekouřil, ani nevím proč to dělám, už jenom to slovo se mi hnusí, stejně mi to nepomůže, v tom to je jiné, tohlw nejsem už já... Evidentně to nemá význam, teď se teprve můžu proklít, padám zpátky do postele, snažím se spát a znovu je slyším dopadat, jednu za druhou, plní mi oči, mám jich plný tváře a jenom sleduju, jak se den za dnem měním k nepoznání. Natahuju ruku, tak naivně ji zvédám a čekám, až ji něco zachytí a jenom tma kreslí obrazy na zdi místnosti, nic necítím, je to tu jako v hrobce a já navěky zazděný. Jenom chlad, ruka mi upadá s přívalem dalších kapek, už to nechci vnímat, musím se uklidnit, nemyslet na to, už je konec, rychle to skončit a hlavně usnout... prosím... Jestli jsem tak špatný, tak mě zbavte dechu nebo mě jinak potrestejte, jenom mě prosím neobviňujte za to jak se cítím, neumím to ovlivnit... Nechci nikomu ublížit.