Prázdný pokoj

Ležím na posteli v mojem pokoji.V uších mi zní dohrávající melodie mé
oblíbené písničky.Začíná znovu hrát,už asi podesáté.Prohlížím si pokoj.
Chvíli koukám na strop,chvíli z okna.Nebo na 4 stěny,které mi příjdou
tak skličující.Plné tajemství,obav,...Připadám si jako bezcenný člověk.
Ano,to ty stěny.Nikdy bych něvěřila jak mi může být,když si lehnu v
na postel a začnu přemýšlet.Nikdy jsem to nedělala,protože u nás doma
se pořád něco děje,ale teď o prázdninách,je tu pusto.Mamka v práci
do večera,taťka to samé a brácha ráno odejde ven se svojí holkou a
příjde až kdo ví kdy.A já?Proč nejsem venku,s přáteli?Zapoměli?Ano,
řekla jsem přátelům ať napíšou nebo ať se staví,když budou mít čas,
že někam zajdeme.Ale ne nikdo nepřišel.A proto tu teď ležím a připadám si
prázdná,bezcenná,nešťastná.Už delší dobu,se mi dějou hrozné věci,jak v
rodině,tak ve škole nebo s přáteli,...Nerada,vážně nerada jsem sama.
Protože vím,že když jsem sama mam deprese a přemýšlím.Přemýšlím o tom co
se děje nebo o tom co bylo,to krásné i to špatné.Pokoj jako by se
den odedne zmenšoval.Jsem jen nějaká věc co ztratila pro někoho cennu a
on ji zahodil...