Pohled z okna

Sami sebe se občas ptáme: „jsem šťastná/ý?“.
Venku pršelo a kapičky deště jemně ťukaly do parapetu, jinak bylo všude ticho a šero. Zaposlouchala jsem se do těch příjemných zvuků a pozorovala, jak se na okně tvoří drobné potůčky, které se různě spojují a rozpojují. Najednou jsem toužila po barvách. Zapnula jsem internet a myšlenku přenesla do hledáčku. Na první pohled mě uchvátil obraz na kterém byl výhled z okna. Stromy, slunce, kytky, BARVY. A v tu chvíli mi to došlo, nehledám barevné obrázky, chci zase najít barvy ve svém životě. Nejradši bych se tím oknem protáhla a poletovala s motýli nad rozkvetlou loukou, těšila se ze života.
Ale proč ne? Co mi v tom brání? Můžu mít všechno, co chci, stačí chtít a věřit.
Člověk může být šťastný třeba ze ztracených klíčů, vždyť to nakonec může být i legrace. Ale jsme to my, kdo si bere štěstí. My snad ani nechceme být šťastní. Čím bychom se potom trápili? Proč jsou války? Vždyť je to jen lidské zlo, které si tvoříme sami, nakumulované do jednoho místa a tak velké, že už ho nikdo neunese, proto se dostane na povrch a ubližuje dalším a dalším lidem. Přitom stačí tak málo…
Stačí být šťastný.
Jak? Radovat se z maličkostí, netrápit se kvůli nedůležitým drobnostem, protože každá špatná myšlenka nás vtáhne hlouběji a hlouběji do smutku, stresu atd. Když je někdo šťastný, každý to pozná, září kolem sebe a rozjasňuje všední dny dalších a dalších lidí. Jen jeden úsměv vám může změnit celý den.
„Každý svého štěstí strůjcem.“, tak stará věta, ale jak pravdivá!
Ať lidi konečně začnou věřit sami v sebe a přestanou si ubližovat. Každý máme tu moc mít všechno, jen když v tu moc věříme.
To nejdůležitější v životě je žít a být šťastný. Začít můžete kdykoliv. Usmívejte se na lidi kolem sebe a uvidíte že i oni se budou usmívat na vás. Je to jako zrcadlo s tou výhodou, že vy se usmějete jednou, ale úsměvů spatříte hned několik.