Láska k ženám ze snů

No... Povím vám zas jednou něco o své osamělosti. Má osamělost zašla už příliš daleko. Zašla až tam, že se zamilovávám už i VE SNECH a to mě skutečně ničí. Stávalo se mi to teda i dřív, ale nikdy ne v takové míře.
Dnes se mi asi už posedmé v kuse zdálo o dívce, která byla schopná mě milovat. Vlastně nevím, jestli to s touhle byla opravdová láska, ale rozhodně to bylo příjemné. Ve snu jsme se dotýkali, hladili a trávili všechen čas spolu. Byli jsme snad na prázdninách u bývalého kamaráda, a u ní jsem měl také matný dojem, že ji odněkud znám. Naše setkání nabírala na gradaci a ona mne chtěla.
"Přespi u mě, dnes tam nikdo nebude... budu mít postel velkou akorát pro nás," říkala mi a lehce se červenala... a pak jsem se probudil.
A takhle je to vždycky. Nejhorší na tom je, že po takovýchto snech se probudím do ještě VĚTŠÍHO pocitu osamělosti a do neskutečně trýznivé zbytečnosti každodenního života a strašně moc TOUŽÍM vrátit se zpátky za svými ženami do říše snů. Osamělost ve mně prostě je, strašně jí v sobě cítím, leží na mě jako několikatunový balvan a nic na ní už nezabírá...
Ovšem když se ve snu opravdu zamiluji, to je snad to největší peklo. Nedávno na horách se mi zdál neskutečně psychedelický sen o jakémsi domu, v němž bydlely dvě sestry. Ta jedna byla nic moc, ale ta druhá překrásná blondýnka s andělskou tváří, kterou tak dobře znám od reálných žen, které sice existují, ale nikdy mi patřit nebudou. Děj byl krásně vymyšlený, zpočátku mne nechtěla, ale pak se cosi změnilo a začal jsem chodit k ní do pokoje na občasné sexuální úlety. Nějak tak jsem žil v tom jejich obřím domě, a vůbec jsem odtamtud nevycházel (asi jsem byl nějaký jejich údržbář nebo tak něco). Všechno to ale bylo tak reálné a tak moc vzrušivé! Pamatuji si, jak mne pozvala opět k sobě do pokoje a začala se svlékat. Hladil jsem její nahé tělo a to bylo tak hebké, jako ze sametu... ta dívka byla skutečně nádherná.
Naše úlety byly velmi pěkné a potom jsme už spolu skutečně i chodili. Zažívali jsme spolu nejrůznější vzrušení a dobrodružství, pořád se něco dělo. Byl jsem moc šťastný a nedocházelo mi, že to je jen sen. A pak... jsem se samozřejmě opět probudil.
Do té dívky ze snu jsem byl zamilovaný asi tak měsíc a užíral se touhou po ní. Vždy, když jsem usínal, doufal jsem, že se vrátím k NÍ, do jejího psychedelického světa plného vzrušení a lásky, ale nestalo se tak. Mé sny si bohužel zápletky a děje asi pečlivě vybírají, a dívky v nich nikdy nejsou stejné.

Měl bych být tedy rád, že se mi dostává doteků a lásky alespoň ve snech? Nevím, spíš bych ale řekl, že mě to ještě více ničí. Co naplat ale, má potřeba někoho mít je tak silná, že se mi jí snaží splnit alespoň můj zmatený mozek. Ach, jak dlouhé toto ještě bude mít trvání...