Snad jste spolu
Snad jste spolu
Anotace: pro jednu skvělou paní, která byla skoro jako moje babička
Je to tak, ti hodní a výjimeční lidé opouští svět většinou mezi prvními.
Tahle paní, která pro mě byla jako babička, byla výjimečná svou krásou. Svou vnitřní krásou, krásou svého srdce…I když nemocného…Spolu nás spojovala láska k jejímu vnukovi. Když zemřel, byl to šok, pro ni, pro mě, pro všechny. Každý se s ním vyrovnával po svém, jí pomáhalo, když jsem byla nablízku. Měla tak pocit, že je tam s ní kus jejího vnuka. A já ji chtěla pomoct, trápila se, ale snažila se nedat na sobě nic znát. Myslela jsem, že před ní musím být silná a snažila se o to, ale nakonec se ukázalo, že tohle nejspíš nechtěla, spíš mi chtěla pomoct, abych v sobě nic nedržela.Dokázala pohladit, uklidnit, s ní bylo vše mnohem jednodušší..
Muselo to pro ni být nesmírně těžké, ale přesto mě, na rozdíl od zbytku rodiny, nepovažovala za vetřelce a přijala za vlastní. Stála při nás po celou dobu a i teď, i za cenu toho, že ji zbytek rodiny odsoudil a vykašlal se na ni.
Je mi z toho smutno, ale nebrečím,doufám, že je tam někde nahoře s ním a má konečně klid, který v poslední době neměla…
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Krasne, smutne a dojemne...ano tak to nekdy byva a rekla bych ted ze velmi casto odsune vlastni rodina rodice a nepiskytne jim pomoc...neni to prece jejich vec.."oni take chteji zit!"
Vezmou si ale vse co po nich zustalo a s ledovym klidem si ziji dal. Moc krasne jsi tohle napsala.
23.03.2009 18:09:00 | carodejka
Dojemné... smrt chodí pro nás vždy nečekaně... a nikdy nejsme na ňu připraveni. Chjojky.
23.03.2009 11:30:00 | NikitaNikaT.
Když ztratíme koho máme rádi tak to moc bolí.
Ty jsi ty pocity krásně popsala.
Umíš se hezky vyjadřovat,Ač příběh vehnal slzy do očí, nad tvou rozumnou úvahou smekám.
23.03.2009 08:51:00 | s.e.n
Nebuď smutná. Věci se dějí, protože se dít mají, vše má svůj smysl, svou podstatu... Jestliže měla odejít, odešla v ten pravý čas, v pravý moment, kdy se tak mělo stát.
22.03.2009 22:50:00 | Simísek
Máš pravdu, byla to statečná žena, s vnitřní krásou, kterou by jí leckdo mohl závidět... upřímná, překrásná, milující...Někdo, kdo viděl věci, tak jak jsou, bez předsudků, bez zášti... Její tělo sice zemřelo, ale její duše nezemře nikdy, bude žít v lidech, kteří ji měli rádi, jako ty.... Nadále tady bude přítomná a už jen díky tomu, že existovala, je tenhle svět hezčí...Važ si toho, že jsi měla čest jí poznat... a neplakej...anebo plakej, ale ne s lítostí, že odešla...
Odešla s jistotou, že o jejího vnuka bude postaráno i když ona už tu nebude.. na to nezapomínej...
22.03.2009 22:35:00 | Caracol