je to těžký!!!

co o tom říct??!! každý má něco jiného...ale nikdo nemůže říct, že má život, který by si přál...který by tak strašně moc chtěl..o které si sní a co nejvíce se tomu snaží přiblížit...někdo tak moc, že dokonce zapomene na to, že to je jen sen, ale realita je jiná...

člověk udělá v životě hrozně moc kopanců...ale proč to všechno přichází už v tam mladém věku?? proč se věková hranice, kdy je člověk mladý a měl by být bezstarostný, pořád snižuje níž a níž?? proč se mladí lidé vzdávají života?? proč tak často potkáváme lidi, kteří se snaží udělat něco proto, aby to bylo jiné??? aby se měli lépe??

je to jednoduché...snaží se být šťastní...ale už nepostřehnou, že se řítí do ještě horšího svrabu než byli...a jak to pak zvládnout??? člověk na sebe naloží tolik věcí, že už je pak nemůže utáhnout...snaží se tedy aspoň být vrbou pro všechny ostatní...když se zajímá o sebe, tak zapomíná aspoň na chvíli na své problémy a má radost z toho, že je tu ještě vůbec k něčemu užitečný...že ho někdo potřebuje...

nejlépe se tohle všechno zvládá a dostává se z toho, když je tu někdo o kom víme, že se na něho můžeme vždy spolehnout...o kom víme, že se na nás nevykašle když je nejhůř...když člověk už nemá sílu ani chuť žít...kdy se ztrácí všechno co kdy a koho kdy měl...on je tu vždy..ale co když se o takového člověka připravíme...??? co nás pak drží při životě?? když si to pak uvědomíme a všechno se nám to v hlavě rozleží, poznáme, že už vlastně není to co jsme chtěli...za čím jsme směřovali...a pak už člověk nemá chuť vůbec do ničeho...člověk začne dělat ještě horší věci než předtím..v tu chvíli mu to je jedno...uleví se mu a může na chvíli zapomenout na všechno kolem...a nikdo o tom neví...nikomu to neublíží...ale ž se na to přijde..?!! co pak?? člověk si neuvědomí, že lidi, kteří ho mají rádi, budou nešťastní...že jim o ublíží...ale na to v tu chvíli nemyslí...chce se jen zbavit toho všeho co na něm leží...neuvědomuje si, že je tím může ztratit...a pak že už při něm nebude stát vůbec nikdo...

proto jsou přátelé, na kterých nám záleží..i když všem ublížíme, tak pokuď nás mají rádi, tak jak vždy tvrdili, když bylo dobře, tak se na nás pak nevykašlou..když jim dáme slib, že už se to nestane apak když jsme sami a je všechno zase špatně a my máme chuť na všechno se vykašlat a jediné po čem toužíme, je zbavit se aspoň na chvíli zbavit té bolesti...nedovolí nám to...protože by jsme ublížili milovanému člověku..človíčku, kterému na nás záleží...ale je to jak droga...tak mocné...tak nezměrné pokušení a slabost...ale nesmí...přece jen sliby se musí dodržet...zvláště, když je to vzájemné...pak nás to nutí neudělat to...a postupně se z toho člověk dokáže dostat...ale jen díky tomu, že při něm někdo stál...že se na něho nevykašlal

tímto bych moch chtěla poděkovat pár lidičkám...oni sami ví kdo...protože to jsou přátelé...ale určitě Terezce, která si tohle možná někdy přečte...

tímto chci říct, že slib, který jsem ti dala neporuším!! a rozhodně, že nejsi zbytečná!!! máš tu své poslání...a i když ti neřeknu co se děje, tak stačí vydět tvůj úsměv, nad kterým se vždycky moje srdíčko usměje a já přemýšlím proč tu vlastně člověk je..že ne proto, aby se mračil a trápil, ale aby si užival života s lidmi, které miluje!!! děkuju za všechno!!!