Bratrské vyznání

Tahle doba nutí nás,
jen otevřít paměť,
když nemáme na sebe čas.

Mládí se změnilo v dospělost,
kolem nás plno dětí a starost.

Co ale s tím, když mám v duši nepokoj!
je mi smutno, sestro.

Naše cesty se rozdělily,
a to se časem projeví,
že se sejdou sourozenci,
jen na sváteční návštěvy.
Kde jsou ty časy, když jako děti,
jsme snídali spolu, doma,
u jednoho stolu?

Moje vzpomínky zavály tam,
kdy maminka pekla chléb domácí,
který voněl dětstvím.

Je to jen život, ten denní host,
který nám karty zamíchá.
Měníme se jak roční doby.
Drobné vrásky ti zdobí obličej,
ale jsi hezká jak dřív.

Nakonec si uvědomíš,
že příjdou chvíle,
kdy kolem lidi ztrácíš.
Příjdou i chvíle loučení,
které se v slzy promění.

Než v slzách ti začnou písmena tancovat,
chci abys věděla:
"Sestro, mám tě rád."