Obyčejný den

Sedím tu a lebedím si v pocitu ze dnešního dne. Musela jsem na úřad podepsat smlouvu a nakonec z toho byl tak bezva den.
Ráno mě probudilo sluníčko a já vrněla jako kočka pocitem, že dnes nebude zamračeno.
V autě jsem si jela jako na výlet, nikam jsem nepospíchala, poslouchala rádio, nezvonil telefon, svítilo sluníčko a já se kochala tou klikatou cestou mezi lesy a bylo mi dobře.
Otevřela jsem těžké dveře úřadu a tam seděla slečna, co se příjemně usmívala a nasměrovala mě tím správným směrem.
Dveře kanceláře byly otevřené a tam seděla také milá paní, která mi s úsměvem sdělila, že již na mě čeká. Vše přichytané, jen razítko a můj podpis, poděkování.
Odcházela jsem a usmívala jsem se a říkala si, jak je skvělé, když vše funguje.
Když na sebe ještě lidé umí zázračně čekat.
Vyšla jsem ven a svítilo sluníčko a já se šla projít městem. Dlouho jsem tu nebyla a tak jsem se kochala výlohami, koupila jsem si zmrzlinu a bylo mi dobře.
Procházela jsem se a najednou na mě nějaký pán volá
"Dobrý den" . S úsměvem jsem mu popřála totéž a ještě jsme se otočili.. ne neznáme se.
Možná se spletl, možná jsem v něm utvořila dojem mě prostě " jen " popřát takový den. Nevím..
Děkuji cizinče. Bylo to radostné pozdravení, které člověka přinutí se usmát a zaradovat se, že lidé jsou ještě průzrační v té rychlosti.
Procházela jsem kolem květinářství a musela jsem otevřít jeho dveře. Usměvavá prodavačka, jejíž zvonivý hlas mi zněl mi nanosila mé květiny do košíčku a já šťastná odcházela s pocitem jara v duši.
Zastavila jsem se na hřbitově dát tátovi trošku toho jara. Dotýkala jsem se hrobu s jeho jménem a usmívala jsem se a tiše jsem mu v duchu říkala, jak je nádherně. Jak je nádherně mně uvnitř.
Jako by se na mě usmál a větrem mě letmo pohladil.
Doma jsem ty kytičky dala do váz po domě a ty venkovní běžela zasadit.
A pak jsem si sedla a ... je mi dobře i teď, když je noc. Dívám se z okna a děkuji.
Tiše děkuji, že cesta na úřad byla kouzelně neuspěcháná a nikdo, co jel za mnou nepospíchal.
Děkuji té paní za příjemné jednání, protože často tam koukají, jak půl zadečku z lesa:-).
Děkuji cizinci, že mi popřál dobrý den, aniž by mě znal a usmál se vstřícně a upřimně.
A děkuji paní prodavačce za to, že mi dala ty nejkrásnější květiny na světě. Protože mě jejich pohled dnes hřeje.
A děkuji tátovi, že mě " pohladil " .

Březen pro mě ukončil svou vládu nádherně a kouzelně milým úsměvem.
A zítra?
Kdo ví...